Po solidním úspěchu návštěvnosti naší akce v Prostějove loňského roku bylo na místě její opakování. Zdálo se tak snadné a samozřejmé zorganizovat ji opět, větší, poučit se z minulých chyb, prostě vytvořit Atari ráj na zemi.
Tak taková báječná byla moje vzdušná představa, dopad na zem v průběhu začátku roku byl poněkud tvrdší. (Dost jsem si natloukl.)
Prvním nepříjemným zjištěním byla změna vedení a cenové politiky v restauraci Haná, kde se jaksi zdálo původně samozřejmé získat opět prostor téměř zadarmo pro naše dýchánky. Rozhodně nebylo snadné zhánění jiného místa. Nakonec se mi podařilo na původním místě usmlouvat poloviční cenu za sál, což nás na poslední chvíli zachránilo.
Samozřejmě zdržení se projevilo v kvalitě přípravy akce, zejména propagační části. Tato přirozeně vázla na určení termínu a místa.
Potencionální návštěvníci byli lákáni těmito způsoby: pomocí sítí FIDO a INTERNET, (bezkonkurenčně nejlevnější způsob) rozesíláním dopisů loňským účastníkům dle anketních lístků a odběratelům magazínu FLOP až dva roky pozpátku, (slušná sumička za poštovné) inzercí jednoduchou v Profitu, (podanou na poslední chvíli a tudíž placenou za rychlé zveřejnění), individuálními telefonickými hovory, (raději nepočítat) a malým množstvím plakátů po Prostějově a snad, díky členům našeho klubu, i v jiných městech.
Podle loňska vypadla zpráva zdarma v místním prostějovském tisku, což je samozřejmě škoda.
Organizace akce byla připravena přibližně stejně jako loni - 8-mi bitovou techniku zajistili členové prostějovského klubu, byť trochu zmenšeného, stroje vícebitové si přivezli sami nadšení majitelé. Přirozeně byly na místě mé vlastní počítače a nové Falkony kluků z Olomouce - ano, od loňského podzimu jsou na Hané skutečně, nebo konečně, dva tyto stroje!
Na návštěvníky čekaly mírně upravené anketní lístky, tentokrát rozdávané hned při vstupu, a jako méně příjemná změna i vstupenky. Vzhledem k vyšším nákladům bylo vlezné povinné a nikoliv jen dvě koruny, nýbrž deset pro školáky všech stupňů a dvacet pro výdělečně činné příchozí.
Začátek byl naplánován na půl devátou ráno, od osmi jsme měli sál přístupný pro rozmístění naší techniky. Odpadl úplně počáteční chaos podle minulé akce, průběh byl celý den téměř vyrovnaný bez špičkového návalu. Asi bylo návštěvníků méně.
Z jiných míst přijeli většinou známí nadšenci, ale i několik nových návštěvníků.
Podařilo se mi například přemluvit Jirku Bernáška, známého svými programy označovanými BEWESOFT, přijel z Prahy společně s Oldou Rezlerem a vedoucím Exminsy Zdeňkem Lazarem.
Svojí účastí překvapil ing. Petr Jandík, který přivezl systém MacIntosh s velkým monitorem, na němž předváděl profesionální práci s emulací ST stroje pro spouštění DTP programu Calamus SL.
Další profesionál v oblasti DTP přivezl TOS kompatibilní stroj HADES40, které jsou v republice jenom dva.
Ze Slovenska dorazila výprava z Košic, ale cesta nevyšla klukům z Prievidze, kteří se na ni chystali.
Z Brna přijeli zástupci jejich klubu, majitelé 8-mi bitů i ST. Výpravy aktivních ataristů dorazili i ze Zlína a Plzně.
V dalším popisu bych měl vyjmenovat ostatní aktivní návštěvníky, předváděné programy a technické věci, popsat trochu atmosféru akce.
Ač to zní neuvěřitelně, není to možné. O své "vlastní" akci nevím tentokrát vůbec nic. Využil jsem přítomnosti odborníků z Plzně a telefonní linky poskytnuté vedením restaurace k vyřešení mého přístupu na Internet. Měl jsem již asi dva týdny zavedený domů telefon a tak to dost hořelo.
Neviděl jsem úžasného Hadese, běh Calamusu na emulovaném ST, ani ST Zdenka Valtery z Ústí nad Labem s vestavěným báječným urychlovačem PAK, na něhož jsem byl zvlášť zvědavý.
Tady se nedalo nic dělat, bratři Křivánci z Plzně byli v dubnu 1997 jediní u nás, kteří uměli nainstalovat na můj počítač systém pro přístup na INTERNET a já nehodlal jezdit později na konzultace za nimi nějakých 800 kilometrů.
Byly s tím dost problémy, protože můj počítač MEGA STE je o dost méně vybaven než jejich nadupaný Falkon, ale k večeru se přece napojení rozeběhlo. Já se tak stal velmi šťastným ataristou, leč málo informovaným o okolním dění.
Popsat bych mohl jedině infra ovládaní připojené na malé ATARI, předváděné kluky z Rožnova. Nemá ale význam se tady o něm nějak rozepisovat, protože je mu věnován samostaný článek.
Snad se jen zmíním, že ku podivu to řada přítomných ataristů vůbec neviděla. A to se mi zdálo, že individua pobíhající přes celou místnost s dálkovými ovladači (jejich udělátko má skutečně dost velký dosah) jsou dostatečně nápadná.
Akce poklidně skončila v plánovaných devět hodin večer. Díky olomouckému ataristovi Bohdanovi dopadla dobře i finanční stránka záležitosti. Celé dopoledne pilně vybíral vstupné, jako student ekonomie byl na svém místě, protože se mu podařilo získat asi 1400 korun vstupného.
Za sál (včetně elektrické energie) se platilo 1000 korun, přebytek počítám jako krytí asi poloviny poštovních nákladů na propagaci. Jsem s tím velmi spokojen, protože rozesílané dopisy obsahovaly i různé jiné záležitosti a tak jsem ani neplánoval jejich zaplacení pomocí vstupného.
Zřejmě většina přítomných vyplnila poctivě i naše anketní lístky, kde uváděli i své adresy. Možná by je zajímalo, co s nimi vlastně děláme. Je to jednoduché - leží u mě ve skříňce a budou použity při rozesílání pozvánek na příští akci. Vyjímečně jsem během roku v nich hledal telefonní číslo nebo Inetí či FIDO adresu nějakého atarity.
-ZB-