Zatímco aktivity firmy FLOP v oblasti malých počítačů zcela zanikly, vrátili se k nim ve svém volném čase dva její zaměstnanci - Petr Fojtášek a Luděk Burian. Na kutění je prostě malý počítač nejlepší.
Jako první začali loni na podzim pokusy s dálkovým infraovládáním. Využití speciálních integrovaných obvodů zjednodušilo nároky na program i celou stavbu.
Bylo zajímavé sledovat pokrok jejich konstrukce - nejprve byl stavěný vysílač velmi slabý, ale nakonec je schopný zdolat větší vzdálenost než originální výrobek.
Vývoj se zabýval oběma možnostmi - počítač může sloužit jako univerzální vysílač, nebo jako přijímač. V druhém případě by mohl na základě infra povelů řídit nějaké zařízení, k němuž se běžně dálkové ovládání nedodává. Tady je velmi široké pole pro amatérské kutily.
Pro přenos povelů je samozřejmě důležitý nějaký komunikační protokol mezi přijímačem a vysílačem. Zatím autoři rozkódovali jeden používaný firmou Panasonic.
Mohl jsem tak názorně sledovat, že moje video umí přijmout povel pro vyhození kazety, třebaže na originálním ovladači chybí.
Zařízení bylo poprvé představeno jako novinka na Atariádě 97 v Prostějově. Na ukázku bylo ovládaní zabudováno do staré herní hříčky v BASICu, která snad i pod názvem pytlovinka byla kdysi ve FLOPu uvedena. Fascinující se mi zdála možnost dvěma stejnými ovladači využívající jeden přijímač řídit nezávisle dva hráče. Je to prý vymoženost protokolu Panasonicu.
Ke škodě věci jsem po akci zašantročil harddisk s celým programovým vývojem, důsledkem čehož byl projekt odložen. Naštěstí se po několika měsících přece jenom našla záložní disketa a tak věc byla zachráněna.
Zatím bylo ovládání uplatněno při stahování programů z cédéčka Jirky Richtera. Když mi poprvé Luděk říkal o svém nápadu na získání banky her do svého dalšího projektu, zdálo se mi zbytečně pracné dissasemblerovat použitý zavaděč a vytvářet vlastní kopírku. Rozhodně mi připadlo jednodušší sosat polský archiv yoshi.
Pár dní na to jsem byl telefonicky informován o zprovoznění celé záležitosti. Funguje zřejmě naprosto skvěle, bez nějakých otravných ručních zásahů obsluhy.
Kopírka na ATARI XL/XE čte programy z CD, pomocí infraovládání si nastavuje žádané tracky, například pro opakování při chybě v přenosu, a dále posílá přes sériový port na ATARI ST. Zde to nějaká jednodušší utilitka rovnou sází na harddisk. Protože jeho kapacita může být značná, přirovnal bych to k efektu házení pomyslných předmětů do studny.
Prakticky tedy stačí program spustit a za nějakou dobu (řádově hodiny) přepnout ručně zvukový kanál a proces zopakovat. Škoda, že jsem to neviděl na vlastní oči.
Napadla mě možnost využít řízení nastavování tracků pro programovou volbu spouštěného programu bez ručního nastavování na přehrávači, ale načtení takového zavaděče s celým seznamem programů na CD by asi trvalo neúměrně dlouho vzhledem k době čtení samotných her. Snad kdyby byl v kartridge.
Výhledově se možná bude řešit připojení k počítačům ST, protože se ozvalo několik zájemců z řad majitelů, a vlastně i jeden z autorů patří mezi ně. Je tu trochu problém, k malému to bylo jednodušší, na ST chybí potřebná frekvence. Bude to chtít zvládnout nejprve specialitky systému.
Velmi zajímavou se mi zdála žádost o řízení natáčení satelitní antény a přepínání přijímače na dálku z jiné místnosti. Úspěch měl záviset především na rozkódování protokolů daných zařízení. Ke škodě věci k práci na úkolu vůbec nedošlo, protože tato přijímací technika byla v domácnosti zájemce zrušena.
Od začátku "infra" práce jsem myslel na zveřejnění celé dokumentace v našem magazínu, ale bude to asi až později. Žádná dokumentace zatím neexistuje. Autoři píší spíše zdrojové texty programů, než popisné články, takže to bude problémeček. Zatím se z nich informace snaží vydolovat naši známí majitelé ST z Olomouce, kteří si již sami našli nějaká možná využití.
-ZB-