O setkání majitelů 8-mi bitových počítačů ATARI pořádané členy Atari klubu LsD Prievidza 8 - 10 srpna jsem se dozvěděl písemnou formou přímo od pořadatelů.
Škoda, že mi naditá dopisní obálka přišla právě po Atariádě - na ní bych totiž mohl nejlépe využít přiložený plakát formátu A3.
Dále obálka obsahovala předtištěnou přihlášku k účasti a dva informační listy. Na jednom byla dokonce i zmenšená mapka Prievidze s vyznačenou cestou k místu konání akce - zde jsem tuze záviděl. Mě se plánek Prostějova před naší Atariádou připravit nepovedlo, i když se mezi jejími potenciálními návštěvníky projevoval zájem o něco takového.
Já jsem se samozřejmě chtěl jet podívat, ale nechybělo moc a sešlo z toho. Nemám totiž od začátku roku auto, s nímž bych mohl legálně na silnici, natožpak do zahraničí, vázat se na jízdní řád autobusů se mi nechtělo, u nás v práci zase byly problémy se získáním dovolené.
Nakonec jsem však vyjel se svým mladým kolegou Robertem Petruželou v sobotu 9.srpna. Museli jsme ale jet autem do Olomouce, odkud se dále pokračovalo autobusem - první část cesty proto nesla jisté riziko.
Naštěstí však cesta proběhla v pohodě, do Prievidze jsme dojeli podle jízdního řádu kolem dvanácté hodiny. Protože akce začala již v pátek odpoledne, přijeli jsme asi tak v její půlce, k naší škodě.
Po cestě na letiště námi zmítaly pochybnosti - travnatý plácek s přistávajícími letadly, sluníčko svítilo jako v normálním létě, nic nenasvědčovalo přítomnosti většího množství nadšenců přes počítače.
Dokonce nás napadlo, jaký by to byl bezvadný fór, rozeslat pozvánky na neexistující akci. Pak by snad ale bylo zajímavější směrovat davy účastníků do nějakého luxusního hotelu, nebo tak nějak.
Po příchodu k budovám nás uvítaly cedule s nápisy "Prostor letiska, vstup prísne zakázaný", na něž jsme rozpačitě zírali - jeden by čekal aspoň ataristickou trojnožku, když už ne nějaký rozměrný bilboard.
Situaci zachránilo pootevřené okno, z něhož bylo slyšet důvěrně známé zvuky. Ihned jsme byli jako doma a na druhý pokus se již cpali do správných dveří. Jakmile jsem jenom přehlédl místo děje, spadly ze mě veškeré pochybnosti i únava z cestovních problémů a já věděl, že jsem tam, kde mám být a že mi tam bude moc dobře.
Byla to naprostá paráda! Hned za dveřmi seděl vedoucí brněnského klubu, uvítali mě mí známí zdejší členové a tedy pořadatelé, pozdravil jsem se s Ľubou Robem z Košic, za chvíli jsem byl seznámen i s Markem Chorvátem, na něhož jsem byl velmi zvědavý.
Také se většinou ptali po magazínu FLOP, potěšil mě jejich zájem, vysvětlení, proč ještě neexistuje číslo 40 pochopili, hlavně aby tedy vůbec bylo. Což jsem samozřejmě slíbil.
Jen co jsem měl trochu času, seznámil jsem se osobně se svým korespondenčním přítelem Láďou Libičem z Bratislavy. Škoda, že brzy na to odjel, byl na akci od pátku a musel na autobus. V tu chvíli mě moc mrzelo, že jsem v pátek nemohl dostat dovolenou za účelem dřívějšího příjezdu.
Ale teď trochu praktičtějšího popisu. Vyhrazená místnost nebyla moc velká, ale pro přítomné postačující. Instalováno bylo asi deset 8-mi bitových počítačů, jeden Falkon a jeden PC notebook připojený sériovým kabelem s převodníkem napěťových úrovní k osmistovce. Ten sloužil pořadatelům pro rychlonasávání disket s využitím emulátoru disketové jednotky na straně PC. Zaujal mě zde nový typ emulátoru APE, podle tvrzení uživatelů lepší než starý SIO2PC.
Ze vzdálenějšího zahraničí skutečně přijel jeden polský atarista. Přivezl s sebou balík disket, velmi obětavě, když uvážíme cestování stopem a jinými veřejnými prostředky.
Byl jsem na něj velmi zvědavý, hlavně jak je vůbec možné se s ním domluvit, to je důležité vzhledem k možné návštěvě nějaké polské akce. Ono to šlo - ne že by jsme si vypravovali romány, ale něco se zadařilo.
Předváděl například zajímavý nový grafický systém orientovaný na myš a okna. Něco podobného existovalo na ovladač pod názvem SAM, jedna strana diskety. Na myš je to samozřejmě lepší, jenže všechny programy se musí udělat nové. Zatím mají hotovou kartotéku.
Stažené programy pořadatelé slíbili dát k dispozici na INTERNET. Vůbec bylo zajímavé sledovat, jak je tato síťová záležitost známá přítomným nadšencům přes 8-mi bitové počítače. Věděli o něm všichni a spousta z nich má na něm svůj e-mail. Přístup většinou ve škole, někteří v zaměstnání, Ľubo svůj vlastní.
Naproti tomu většina nevěděla vůbec o existenci amatérské komunikační sítě FIDO, nebo má jen mlhavé představy.
Z technických záležitostí byl předváděn otevřený počítač s vestavěným přídavným obvodem POKEY za účelem získání stereofonního zvuku. Tato úprava pochází snad z Polska, je snadná, jejímu rozšíření brání ale nedostatek integrovaných obvodů.
Zdá se, že jediným způsobem na jejich sehnání je koupě dalšího, třeba poškozeného počítače, z něhož se obvod vybere.
Zřejmě největším tuzemským bonbónkem byla nová hra Dynakillers dokončená letos programátorským týmem z Banské Bystrice. Pořadatelé ji využili k uspořádání soutěže během sobotního večera. Na rozdíl od Narsil párty, kde se soutěžilo ve hrách pro mě nelákavých, jsem se do této přihlásil i já. Pořadatelé nejdříve překvapeně hleděli na mnou nabízených 10 Kč vstupního vkladu, ale pak demokraticky vzali i polskou měnu. Já si totiž chtěl ušetřit zbytek slovenských penízků pro případ nouzového nákupu potravin, který později nenastal.
Soutěž byla pojatá skutečně plně organizovaně - v místnosti se zhaslo a obecenstvo sledovalo velkou televizi obrácenou do sálu. Hráči používali monitor v koutku. Kolega z Polska prováděl losování hráčů.
Protože se hrálo vyřazovacím způsobem, vyletěl jsem ihned v prvním kole. To mě nepřekvapilo, nejsem nijak šikovný hráč. Překvapivé ani nebylo vítězství jednoho z autorů. Už proto ne, že kompletní tým GMG tvořil značné procento přítomných.
Po ukončení hry se šlo ven a někteří zvlášť bujní ataristé naskákali do bazénu s vodou. Je fakt, že byl srpen, tedy kalendářní léto, ale já tam nevlezl, brrr! Jinak samozřejmě nic proti osvěžení po celodenním nasávání bajtů nemám, jen tu letošní zimu.
Na půlnoc bylo ohlášeno předvedení dema vytvořeného na počest probíhajícího setkání. Pracoval na něm Marek Chorvát se svými kolegy. Nějakou grafiku si nachystali pár dní předem, na místě zapracovávali texty vztahující se k akci. Pár minut po termínu skutečně došlo ke spuštění jejich díla. Ještě to mělo trošičku chybičky v závěru, ale všechno, co mělo obsahovat, se skutečně ukázalo.
Tím byl sobotní program pro většinu přítomných vyčerpán. Už bylo dost pozdě, tak jsme si políhali na zem přímo v místnosti. Ani nevím, jestli někdo využil nabízené možnosti pohodlnějšího přespání za peníze. Nejsilnější povahy ale nešly spát vůbec, za účelem získaní času na programování.
Několik přítomných ataristů bylo před týdnem na velkolepé akci ORNETA v Polsku. Podle jejich popisu to má být tak báječná akce, že bych tam měl příští léto jet, ať to stojí cokoliv. Tedy nejen já - každý aktivní atarista.
Do úzkých jsem se dostal, když se mě kluci ptali na dění u nás. Já s sebou nic neměl, tak mi nezbylo nic jiného než jen vypravovat o několika nápadech z Rožnova a připojování diáře z Prahy.
Špatné bylo, že jsem s sebou neměl žádné své FLOPY, můj odhad, že je všichni přítomní budou mít, byl chybný. Zejména kolega z Polska o ně stál.
Také jsem během dne viděl informační ceduli, která skutečně v pátek byla umístěná venku, ale nějaká nepohoda ji strhla. Další dva dny proto zůstala uvnitř a tak ji pozdější příchozí jako my marně hledali.
V neděli to bylo takové klidnější, během dne postupně přítomní odjížděli. Organizátoři připravovali seznam přítomných, který před ukončením vytiskli pro každého. To se nám líbilo, ale já bych si to na atariádě dovolit nemohl. Ne všichni naši návštěvníci vyjádřili souhlas s poskytnutím své adresy jiným aktivistům.
Já se pochlubil svými anketními lístky, které vlastně kluci z Prievidze neviděli. Tak se jim líbily, že si na místě natiskli svoje a nechali si je vyplnit. (To se stalo hned v sobotu.)
Snažil jsem se také získat pro FLOP rozhovor s Markem. Je to ochotný člověk, a tak odbíhal od počítače, na němž opravoval drobnosti u jejich dema k druhému, kde v Čapkovi psal svoje odpovědi. Já si spokojeně seděl na židličce, kladl otázky, koukal se jak Marek pracuje na dvou počítačích současně, a další přítomné upozorňoval na moji práci pro nové číslo FLOPu.
Protože výprava GMG musela odjet o něco dříve, nestihl se rozhovor dopsat až dokonce, ani dokompilovat demo do podoby vhodné k šíření. To by ještě loni byla naprostá tragédie, dnes bezvýznamná drobnost. S pomocí báječné věci se jménem INTERNET jdou hravě vyřešit vzniklé problémy.
Naše vlastní výprava odjela domů asi hodinu před plánovaným koncem. Kolega Ľubo nás zavezl na nádraží svým autem, čímž nám ušetřil nějaký čas.
Na závěr trochu údajů o akci samé. Vstupné zde bylo 30 korun, doba trvání od pátečního odpoledne po nedělní poledne, dohromady asi 48 hodin, ale jinak můžeme říci tři dny.
Organizátoři prováděli její propagaci převážně písemnými pozvánkami rozesílanými poštou. Tomuto způsobu odpovídá složení návštěvníků - samí aktivní ataristé, zejména programátoři, byť třeba nyní uživatelé PC, kteří se přijeli také podívat. Žádní nějací sváteční ataristé - hráči.
Vytištěný seznam přítomných obsahuje 26 adres, z toho 10 ataristů má svoji schránku na Internetu. Informace, demo a nasosané programy z Polska mají být k dispozici na adrese http://www.elf.stuba.sk/-meciark
Další údaje přímo od pramene budou asi publikovány ve zpravodaji SAVAGE z Prievidze, kterého dosud vyšly 4 čísla.
Podle mě, kdo má hlubší zájem o 8-mi bitové ATARI, a nebyl na této akci, může jenom litovat.
-ZB-