K příležitosti 18 let existence 8-mi bitových počítačů ATARI a 10 let jejich výskytu u nás uspořádal veřejnou akci Atari klub Praha Kotlářka.
Je zajímavé, že těchto výročí si všimli právě členové čistě diskuzního klubu, kteří se scházejí "nasucho" bez počítačů. Informaci si nenechali jako překvapení pro sebe - byl jsem s ní seznámen již před naší Atariádou, ale nevyšlo mi časově nějak ji "zcizit" a zdůraznit ji na vlastní akci.
Jako organizátor akce vystupoval vedoucí klubu Olda Rezler, materiálně vypomohl jeho zaměstnavatel Jirka Richter, pomocné ruce a své auto dodal Jirka Bernášek.
Akce byla plánovaná jako jednodenní, v prostorách školního statku v ulici Kotlářské, který neslouží jenom pro chovnou zvěř, ale nabízí i prostory pro kulturní akce. Což může být prakticky někdy i to samé, samozřejmě poklidní počítačoví šílenci jsou vyjímkou.
Vstupné bylo 20 korun, o jejím konání mě informoval Olda pomocí sítě Internet. (Informace byla i v Annonci a podstatná část i v seznamce na Country radiu.) Místo byla samozřejmě Praha, což bylo pro mě výhodné z hlediska přespání u příbuzných, takže jsem neztratil ani minutu této sleziny. Kolega z našeho klubu také stihl začátek, cestoval vlakem v noci a nějak se to povedlo.
Začít se mělo v 9 hodin, ale došlo k nějakému zádrhelu - odpovědný pracovník, nebo provozovatel, prostě ten, co měl dodat klíče, nebyl po ránu k nalezení doma ani na telefonu.
Po jeho příchodu byla zvolena nouzová varianta - menší místnost, vlastně takový výčep, připravený k přímému provozu, na místo původně plánované větší, do níž by se ale musely nejprve nanosit stoly a židle.
V době kulminace přítomných asi polovina lidí stála hustě namačkána, později se uvolnilo.
Organizátoři rychle nainstalovali tři pracoviště - malý počítač Jirky Bernáška, propojení ATARI a PC Jirky Richtra, propojení ATARI 8 bit a STE Káji Šímy.
Pořadatelé pojali akci jako silně organizovanou, se společným několikahodinovým programem. Jeho obsahem byly přednášky a praktické ukázky zajímavých programů a technických doplňků.
Jirka Richter předváděl hlavně využití emulátoru disketové jednotky APE pro PC, který je modernější a vybavenější než starý SIO2PC. Také pozornost věnoval emulátoru počítače XLIT!, kterému dává přednost před XFORMERem.
Jeho 800XL stroj je vybaven 576 KB RAM, interním harddiskem a úpravou na stereozvuk. Nejzajímavější je samozřejmě harddisk. Jirka se hodně snažil připojit jej k 8-mi bitovému ATARI, jenže je tu problém, funguje to jen na starších modelech XL. Novější XE mají prý jiné časování a podle Jirky na nich nebudou fungovat ani interfejsy prodávané v Polsku. Jediná šance je přestavět XE na XL, teoreticky to snad jde.
Počítač s interním harddiskem potřebuje výkonnější zdroj, zato není nutné na něj v jednom kuse připojovat disketovou mechaniku, protože vše na práci má přímo na hardisku. Jirka jej jednou za čas připojí na PC a přenese data.
Ještě měl s sebou upravenou znakovou tiskárnu ATARI 1027, na jejímž typovém kolečku jsou trošku upraveny znaky a vyměněný program vnitřního řadiče umí poskládat češtinu stejně jako psací stroj ze dvou znaků. Tyto tiskárny nabízí již od minulého roku na prodej.
(dnes už bohužel bez češtiny, protože čipy 8749H potřebné pro přeprogramování prostě zmizely z trhu.)
Karel Šíma předváděl hlavně emulátor disketové jednotky XLSTLINK pro počítače řady ST. Tento program mě uváděl do nadšení minulý rok, dnes na něm spíše vidím hodně nedostatků, vlastně bych chtěl, aby uměl mnohem víc. Kája měl s sebou ještě i kreslící tabulku, zajímavé zařízení, jenže u nás prakticky nedostupné.
Jirka Bernášek předváděl několik speciálních grafických programů a u nás zřejmě velmi málo rozšířené moduly. O Spartadosu v kartridži nebo zdroje reálného času pro něj mají normálně ataristé možnost se pouze dočíst.
O jakési grafické kartě, která umožňuje zobrazení 80 znaků na řádek, jsem naproti tomu dosud vůbec neslyšel. Má označení XF80 a Jirka ji neposuzoval jako nějak důležitou. Není divu, když se nedá běžně koupit, tak je její užitečnost diskutabilní.
Po skončení ukázek se dění rozdělilo do individuálních skupinek. Já se například hodně bavil s organizátorem, jehož vlastně již několik roků osobně znám.
Olda zklamaně mluvil o nedokonalé organizaci své akce, nerealizované nástěnce s anketními lístky a ranním zpoždění.
Jeho dost pesimistické výhrady vůči své vlastní osobně se mi zdají velmi nesmyslné a zbytečné. Je to buď nenapravitelný optimista nebo má velmi malé zkušenosti z takových slezin.
Jistě že myšlenka centrálního programu je vznešená, hlavně by tak byl zajištěn přísun informací pro všechny přítomné.
Nemohlo by se ani stát jako na Atariádě, že někteří neviděli senzační a úplně nové infra zařízení v chodu, nebo se neseznámili s Jirkou Bernáškem, ač to měli v úmyslu a on byl u vedlejšího stolíku.
Jenže celostátní (mezinárodní) akce má v sobě princip chaosu interně zabudován. Předně účastníci jsou mnohdy z různých, dosti vzdálených míst, a jsou proto dost vázáni na dopravu. Není zřejmě možné zajistit přítomnost všech v nějaký vyhrazený čas. Průběžně účastníci přijíždějí a odjíždějí, nepomůže ani dvoudenní trvání akce, ani třídenní Narsil Párty v roce 1996.
Účast ataristů z různých míst má i další rys - jednou za dost dlouho se tu setkají korespondenční známí nebo ti, kteří se chtějí seznámit třeba podle autorství programů. Jejich přirozeným zájmem je sednout si stranou na nějaký ten kousek hovoru.
Takhle skončila ukázková činnost i na této akci - poslední příspěvek již téměř nikdo nesledoval. Olda prostě nemohl udělat víc. Já sám jsem se těšil, že na závěr vystoupím a ohromím s hrou Dynakillers, neboť nová hra stáří teprve několika měsíců (a tak povedená) se nevidí nějak často, ale nakonec se na ni mrknul snad jenom Jirka Bernášek, na jehož počítači jsem ji spustil.
Co bylo zajímavé, na akci byl přítomný Ladislav Renner, který je jejím distributorem u nás. Já jsem ho nepoznal, i když jsme se už viděli před dvěma lety v Plzni. Též pak již prchal na nějakou dopravu, tak nebyl čas hovořit déle.
Mě oslovil pražský atarista ze sdružení Exminsy, dříve aktivní programátor. Já ho neznal, protože organizační činnosti se nevěnoval. Zato on o mě věděl z magazínu FLOP a jako dárek mi donesl spoustu vytištěných www stránek z Internetu na téma malé ATARI. To mě potěšilo, já tuto službu málo používám pro její pomalost. Kolega mi tak ušetřil telefonní poplatky.
Zajímavým byl atarista z Pardubic, který se dostavil na akci poměrně velmi pozdě. Protože však je omezený na kazetový přístroj, nemohl jsem ho získat mezi své čtenáře.
Aby mě skutečně nic neušlo, zůstal jsem až do úplného konce. To mě ovšem večer postavilo před problém nějaké té dopravy, myslím na nádraží, neb místo akce nebylo zrovna ve středu města.
Jirka Richter měl auto naprosto plné lidmi a technikou, podobně to vypadalo u Jirky Bernáška. Jenže tady to jen tak vypadalo. Já jsem zvyklý také hodně pakovat auto při ježdění na různé akce, ale tady jsem žasnul jaká kouzla dovede známý tvůrce her a dem. Šel tak daleko, že nějaké zavazadlo nacpal i do motorového prostoru. Výsledkem jeho zručného přemísťování věcí bylo pro mě pohodlné místo k sezení vzadu. Nepovolil mi ani chovat za jízdy nějaký ten monitor na klíně, taky ho někam záhadným způsobem zastrčil.
Nejprve odvezl Oldu s jeho technikou domů a mě pak na nádraží. Moc hodný kluk, jenom smůla, že mě už nebylo pomoci. Poslední vlak do Olomouce, na který ještě ten den existoval vhodný spoj do Prostějova, byl již delší dobu pryč. Závěr cestování byl pak hodně nepříjemný, ale to moje chyba, ono by to šlo zařídit líp. Třeba se ještě před odjezdem z domova na akci podívat do jízdních řádů. (No koho by to napadlo, že?)
-ZB-