Druhé setkání aktivních ataristů kolem magazínu NARSIL se povedlo organizátorům připravit jako vícedenní - od pátku do neděle začátkem srpna. Je to zajímavá změna proti jiným dřívějším setkáním. Druhou odlišností bylo umístění akce do vesnice Trpišov. Pamatuji si jen jednu Atariádu olomouckého klubu, která proběhla také v menší obci.
Na akci jsme vyrazili společně v pěti lidech, z několika důvodů až v sobotu ráno. Se mnou jel samozřejmě programátor Honza Křupka od JAY software, dále dlouholetý atarista Bohdan Milar, další majitel ST Petr a jako pátý majitel 8-mi bitového ATARI, který chtěl získat nějaké informace ohledně koupi počítače pro hudební aplikace. Z důvodu malého zbylého prostoru v autě jsme brali jen jednu sestavu MEGA STE s monochromatickým monitorem, plus bedýnka s Honzovým harddiskem.
Během cesty nám Bohdan poskytnul první informace o akci, na niž již v pátek odjel jeho bratr Lukáš s úmyslem nabídnout k prodeji herní konzolu Jaguár. Údajně dlouho hledal vlastní místo konání, což se zdálo neuvěřitelné, ale bylo to tak. I my jsme se po Trpišově dost dlouho přemísťovali několikrát dokola, spíše jako například v Plzni, než jak na vesnici. Nebylo zřejmě právě nejchytřejší vytisknout si z magazínu NARSIL jen první část popisu místa akce.
Posléze nalezený dům byl odemčený a otevřený, což mi připomnělo poměry našich schůzek v Olomouci. Bujaře jsem nakráčel do kuchyně, kde jsem se ocitl v kruhu tří poměrně dospělých lidí, kteří naprosto nevypadali jako počítačoví maniaci. Jen co se mi vrátila řeč, vykoktal jsem dotaz na ataristy, jemuž bylo rozuměno. Dostalo se nám vlídného vysvětlení o přístupové cestě do sklepních místností, nyní ATARI ráje.
Zde bylo asi 8 ataristů, z nichž jsem na první pohled poznal jen Káju Rouse, dosavadního vydavatele magazínu. Později jsem si všimnul i dvou kluků z Bratislavy, Andreje a Martina, které znám od loňska z Plzně.
Pouze jsem jim zaměnil jejich jména. Z rozestavěných stolů byl volný už jen jeden, který jsme urychleně obsadili pro nás.
Brzy jsem se seznámil s naším hostitelem Kájou Kouřílkem, což je také samozřejmě sympatický atarista. Chvíli po našem příjezdu nabízel provedení nákupu v Chrudimi. Já jsem si s hrůzou uvědomil, že nemám s sebou téměř ani sousto, protože jsem přijel v pátek večer z dovolené a neměl tak čas se vybavit. Rád jsem využil možnosti jet s Kájou do města a zajistit se nějakou jedlou hmotou.
Po návratu už začínalo být ve sklepě dost plno. Mezi dalšími příchozími jsem viděl známé dva členy plzeňského klubu. Od loňska již přešli z řady ST na Falkony ve věžích. Kája Kouřílek zajistil další stoly, které byly umístěny do přilehlé prostory. Později dorazili i očekávání aktivisté ze Zlína. Nedlouho po jejich příchodu jsem již měl na svém harddisku jako první nakopírovanou novou verzi hypertextu JOYAIP nabitého důležitými informacemi.
Tento harddisk ovšem již delší dobu nebyl umístěný v mém počítači, protože došlo k výměně mezi mým a Kájovým. Ten má také MEGu STE, a tak bylo zřejmě prostě nutné zkusit obě mechaniky vyměnit. Kája jen tiše koukal, když se na jeho počítač vrhla skupinka lidí, které do toho okamžiku vlastně vůbec neznal, a začala mu ho nadšeně rozebírat.
Transakce měla vlastně posloužit k rychlému naplnění Kájového harddisku užitečnými programy z druhého disku připojeného k mému stroji. Kája totiž zřejmě nemá MEGu dlouho. Ani nevím, jestli mu Honza vysvětlil, co mu vlastně nakopíroval. Já si také občas něco velmi užitečného od něj v Olomouci nakopíruji a pak doma v Prostějově přemýšlím, k čemu je to dobré a jak se to ovládá.
Mezi instalovanými počítači byl na první pohled nápadný hojný výskyt typu MEGA STE. Já jej mám doma asi dva roky a za tu dobu jsem jiný exemplář viděl pouze loni v Plzni. Potěšila mě existence dalších kusů.
Co jsem ale vůbec nečekal, byl 8-mi bitový počítač ATARI 800 XE. Měl jej s sebou programátor ze skupiny DRACONIX, který jej používal připojený na ST s emulátorem disketové jednotky. Takové propojení používám již dlouho, ale zajímavé bylo, že kolega měl jiný program, který naštěstí umí načíst minimálně jeden shodný formát obrazu diskety. Emulátory jsme si vyměnili, ale mě ten od něj nejde spustit. Předmětem výměny měly být i programy pro malé ATARI, ale já již neměl na ně místo. Řeč přišla i na disketový magazín FLOP, kolega věděl, o co jde a možná bude pro mě mít nového čtenáře.
Protože programy od DRACONIXu jsou psané v GFA BASICu, položil jsem otázku na možnost překonání ochrany proti výpisu programů v tomto jazyce. Týká se to toho emulátoru, který by bylo dobré ještě trochu vylepšit. Přítomný byl i další uživatel GFA BASICu, ale ke škodě věci se žádný z nich tímto problémem nezabýval. Jako útěchu jsem dostal alespoň zdrojové texty ke konverzační hře Kletba jižní země. To je od autora velmi hezké.
Z jiných existujících počítačů zde bylo jedno PC Pentium. Nic proti tomu, někdy je dobré zvládat přenosy dat a podobné věci. Dokonce se ujal mezi námi i vlídný technický termín "šrot", jímž byl tento stroj typu IBM kompatibilní v hovoru nazýván.
Od Petra Stehlíka jsem se snažil získat informace o přístupu na síť INTERNET pomocí obyčejného ST. Moc dobře to nevypadá. Program STIK totiž nikomu známému nejede a tak je nutné sáhnout po jiném, který je psaný pouze pro operační systém MINT. Tento multitáskinkový systém ale vyžaduje na harddisku aspoň jeden zvláštní kousek 30 Mb a tak se zatím nechytám. A to jsem se ještě nedávno smál PC Windows, které zabírají na harddisku tolik místa, jež skromnému ataristovi stačí třeba na DTP práce.
Po MINTu zatoužil i Honza, a tak řešil otázku jeho instalace na svůj harddisk. Jeho problém je v tom, že při přerozdělení na části by přišel kompletně o celý obsah. Snažil se přijít na nějaké méně bolestivé řešení a neustále přenášel svoji bedýnku mezi mým počítačem a Fufinovým Falkonem, až mi to připadalo jako posedlost.
S Petrem a Fufinem přijel ze Zlína i Patrik Punčochář. Užasle jsme poslouchali nové informace o TOS kompatibilním stroji HADES. Dělá to stejný člověk jako příšerně drahou MEDUSu, výkon má být téměř stejný, ale technickými úpravami klesla cena na polovinu. To by se už dalo vydržet.
Je to dokonce podobná cena jako upraveného ST s urychlovači, grafickou kartou a velkým monitorem. (Více informací v JOYAIP2.) Nejlepší na tom je, že Patrik si dovezl jeden kousek přímo ze Švýcarska a je s ním spokojený. Někdy mi trvá, než dostanu dobrý nápad, a tak až teprve po chvilce jsem oznámil Patrikovi budoucí návštěvu celého ST klubu z Olomouce na podívání.
Na akci s sebou tento úžasný stroj sice neměl, ale našel se u něj v kabeli jeho též nový ZIP DISK. Mohli jsme si jej vyzkoušet na ST vybaveném bezparitním SCSI adaptérem. K našemu velkému zklamání zkouška dopadla neúspěšně. Ono by to bylo lákavé, používat něco jako 100 Mb výměnné disky. Já sám bych rád zastavil neustálé rozmnožování svých disket.
Pořadatel Kája Rous se snažil celou akci vylepšit trochou organizace. Uspořádal tři soutěže v hraní her a jednu programátorskou. Hrálo se na Jaguárovi, potom na Falkonech a STE třírozměrná hra SUBSTATION, ta tuším ve dvojicích na propojených počítačích a v neděli přišla řada i na malé ATARI 800XE.
Na tuto soutěž bych se přihlásil už jenom proto, ale hrálo se karate a to není nic pro mě. Ale je to hezké, že pokročilým ST programátorům a uživatelům nevadilo sednout si k tomu mrněti, dokonce jsem měl dojem, že se na to těší. Slyšel jsem i o nějakých výhodách této hry oproti ST verzi.
Při programátorské soutěži byly během určeného času spuštěny na počítačích prezentované programy - dema, hudby, uživatelské programy a my všichni je měli hodnotit. Nejdříve se mi zdála tato soutěž jako správná věc na podporu programování, ale zjistil jsem pak u sebe určité zábrany. Všechny produkty daly jistě při psaní hodně práce a mně bylo trochu trapné vybírat z nich ty podle mě nejlepší. Svůj hodnotící lístek jsem odevzdával se smíšenými pocity.
Kája také začal sepisovat aktivní účastníky hned na místě do souboru i se stručnými informacemi. Dával nám to pak všem číst ke kontrole. To se mi líbilo. Já svoje záznamy akcí sepisuji mnohdy řadu dní po proběhnutí a pak je dávám těžko dohromady. Proto se mi nepodařilo sestavit ani seznam prezentací na mé vlastní Atariádě v Prostějově. Budu se muset příští rok polepšit.
V neděli dojela druhá část výpravy z Plzně. Byl mezi nimi i Tomáš Tichý, šéf firmy CONSUL. Podle něj by měl být letošní FREECON začátkem října. Řeč přišla i na jeho prodejní činnost a v souvislosti s tím i na 8-mi bitové ATARI. Stále k němu do prodejny chodí zájemci, ale nabídka není pro ně velká. Slíbil jsem přivést do Plzně nějakou literaturu z Rožnova.
Jinak tady mluvili všichni o nich hezky a někteří stejně jako já si je nechali i po koupi vyšších strojů.
S Tomášem přijel i tvůrce konverzního programu HUSITA na převody a měl zájem do něj dodělat i načítání textu z Čapka. Ukazoval jsem mu zdrojový výpis mého vlastního jednoduchého prográmku a nahrál jeden originální text z Čapka, který jsem našel u sebe na harddisku.
Kája Rous odjížděl do Brna autobusem, podobně jako já obvykle utíkal na poslední chvíli, tak jsem mu jen v poklusu dal penízky za poslaný NARSIL. Pak jsem dával vstupné, které již všichni ostatní platili v sobotu, druhému Kájovi. Ke svému překvapení jsem se dozvěděl, že to vstupné patřilo také pořadateli, na hrazení výher v soutěžích. Náš hostitel Kája Kouřílek platil podávané nápoje nealkoholické a pivo úplně sám. Za to mu patří veliké poděkování, jakož i jeho příbuzným, kteří poskytli na akci svůj vlastní rodinný dům.
Při odjezdu jsem slyšel poznámku od nějakého účastníka o náročnosti akce. S tímto bych si dovolil nesouhlasit. Naprosto nejstresovější bývaly půldenní akce, kdy byl sál najmutý (za těžké peníze) jen třeba do jedné nebo dvou hodin odpoledne. To je dost nakrátko, když se chce člověk seznámit s účastníky, nakopírovat si něco a přitom třeba ještě předvádět něco na svém počítači. Rozhodně je dobré mít sál na celý den.
Tady to bylo úplně v pohodě. Dokonce jsme si v neděli dovolili i vypnout většinu počítačů a jen tak si povykládat. Dovedl bych si představit i vícedenní akci, kdy by sezení u systémů bylo prokládáno jinou obvyklou letní činností. Například Kája se zmiňoval hned o třech možnostech koupání v okolí, ale letošní léto něčemu takovému nepřeje.
Vlastně nám celé dva dny pršelo, což vzhledem k naší činnosti celkem nevadilo.
-ZB-