Se jménem Jiří Bernášek se naši ataristé měli možnost setkávat nejvýše pomocí německého disketového magazínu klubu A.B.B.U.C., v němž bylo uvedeno několik pěkných her jako byl například třírozměrný TETRIS, a také grafické demo programy. Autor si je označuje jako produkci BEWESOFT.
Později jsme také stáhli jiná dema z archívu na síti INTERNET, také samozřejmě ze zahraničí. Že jde o tuzemského programátora napovědělo až několik článků v časopise ALERT!, kde se jeho jméno objevilo poprvé v u nás vydávaných publikacích.
Za pomoci několika lidí kolem ALERTu se mi podařilo letos v září setkat se v Praze k mé velké radosti přímo s Jiřím Bernáškem. Díky jeho ochotě jsem získal rozhovor pro náš magazín a do budoucna snad i něco víc.
Pověz nám Jirko něco o sobě.
Je mi 23 let, vystudoval jsem SPŠ elektrotechnickou obor automatizační technika a pracuji jako elektronik u menší pražské firmy.
Jak jsi se dostal k počítačům?
V roce 1984 to bylo PMD85 v kroužku, o rok později ZX SPECTRUM u kamaráda, mimo to jsem programoval ve strojovém kódu ještě asi na dalších dvou typech 8-mi bitových počítačů ve škole.
A co značka ATARI?
Chtěl jsem si pořídit samozřejmě vlastní počítač domů. Chtěl jsem na něm programovat a také sáhnout občas po nějaké pěkné hře.
Zamýšlel jsem původně koupit známé SPECTRUM, ale naštěstí došlo v květnu 1987 ke koupi ATARI 800XL. To jsem chodil do osmé třídy.
Začal jsi hned pilně programovat?
Tak nejprve to bylo tvoření prográmků v BASICu, teprve později jsem získal seznam instrukcí procesoru, takže jsem se pustil do strojového kódu.
Zapojil jsi se do ATARI klubu?
Na střední škole jsem znal několik dalších ataristů a od nich jsem byl pozvaný na klubové schůzky. Jenže v tu dobu zrovna probíhal nástup Turba 2000 a mluvilo se a psalo ve zpravodaji jen o něm. Tento systém jsem odmítl, protože nemá nic společného se způsobem zpracování vstupu a výstupu v operačním systému počítače.
Šel jsem tak daleko, že jsem na klubové schůzky nikdy nepřišel, používal raději standardní způsob záznamu na kazetu a po skončení školy jsem ztratil úplně kontakt s našimi ataristy.
Vidím, že si za svým přesvědčením stojíš. Co jsi tedy dělal?
V roce 1989 jsem si pořídil několik dalších doplňků k počítači.
Nejprve tiskárnu GAMACENTRUM 01 za 4990 korun, po ní jsem získal z USA disketovou jednotku XF 551. Ta s mým počítačem nechodila, tehdy nikdo nevěděl, že se liší evropské a americké modely počítačů a jednotek v používaných vnitřních frekvencích.
Sháněl jsem informace a po půl roce se mi podařilo sehnat ROM pro evropskou normu. Tak mi začala jednotka fungovat 16 listopadu 1989.
Z dostupných operačních systémů jsem si vybral SPARTADOS, který umožňuje mnohem více, než standardní DOS 2.5 a odvozené. Jako jediný fungoval s XF551 i ve dvojité hustotě. V tu dobu jsem již BASIC nepoužíval, proto mi nevadilo, že s ním nechodí TURBO BASIC.
Začal jsem si psát různé podpůrné utility. Pro zavádění her z disket v jeho formátu to byl MicroSpartaDos, také jsem zkusil pakovací program a podobně.
Nelíbil se mi český editor Čapek, protože jsou u něj proházené ASCII kódy několika standardních znaků a hlavně nelze jednoduše napojit jinou tiskárnu (GAMACENTRUM). Proto jsem si napsal BEWESLOVO, v němž jsem si udělal vše podle svého. Celý editor připomínal svými příkazy assembler ATMAS.
Pracoval standardně se 64 znaky na řádek, které byly ještě docela čitelné. Skončil jsem jeho vývoj u 9-ti jehličkových tiskáren, protože na další mi již nezbývalo místo v operační paměti. Tisknul totiž v grafice, a tak jsem potřeboval mít někde uschovaná data pro tisk znaků. Jednalo se o dvě grafické sady, jedna jako rychlejší tisk a druhá pro NLQ. U 24 jehličkových tiskáren jde již o poměrně velké množství dat.
Ale proč jsi se neorientoval na znakovou sadu v EPROM tiskárny?
Protože jsem ji neměl a mimo to se mi moc nelíbí používané tvary písmen NLQ. Mívají přehnané patky.
A co jsi vlastně dělal s tou velmi neobvyklou dvojjehličkovou tiskárnou GAMACENTRUM?
Napsal jsem si vlastní obslužné zařízení P: na tisk znaků pomocí sady v počítači. Dnes již nevím, jestli to umělo i obrázky, ale ty jsem já netisknul.
Jak jsi se dostal do zahraničí?
V roce 1990 se mi sám ozval vedoucí klubu A.B.B.U.C. Wolfgang Burger, který dostal moji adresu od nějakého svého člena. Celé to vlastně způsobila moje inzerce na shánění informací ohledně té XF 551.
Wolfgang chtěl asi mít ve svém mezinárodním klubu i někoho od nás. Poslal jsem mu své programy a on mi začal posílat své disketové magazíny.
Navíc jsem od něj časem ještě dostal 9-ti jehličkovou tiskárnu a za nový prohlížecí program i 24-jehličkovou.
A co další kontakty?
Z Polska mi napsal jako první v roce 1991 OUR 5OFT, ten ale již dnes na malém ATARI nedělá. Později jsem do Polska prodal i jednu svoji hru a dostal za to starší ST. To mám ale ve skříni, protože na něj není čas.
Další své programy obvykle nešířím komerčně, to mě jen přemluvili. Nebráním se, pokud mi chce někdo za ně něco dát, ale píšu je jako volně šiřitelné.
Psal jsem si dále s ataristou z Holandska - FRANKENSTEIN/HTT, který také dělal magazín - MEGA MAGAZINE, z Kalifornie s Johnem Harrisem, ten dělá makroassembler "MAE", bude i pro mikroprocesor 65816. Z Anglie s týmem TWAUG - magazín. Další atarista z Kanady vymyslel běh dvou počítačů v jednom (XL2). Krátký strojáček umožňuje uložit a zpětně natáhnout obsah celé RAM i se stavem procesoru jako data do ramdisku a přepínat tak dva procesy.
Není to sice multitasking, ale je to něco podobného. Využije se to zejména, když je potřeba často přecházet mezi dvěma DOSy.
Problematické spojení je do Bukurešti. Odtud na mě získali kontakt ze sítě INTERNET. Musel jsem tam posílat diskety přes velvyslanectví, protože jinak se všechny z poštovních zásilek na hranicích ztratí.
Máš Jirko přístup na INTERNET?
Ne. Ty moje předváděcí programy tam dává někdo jiný, já o tom ani nevím.
Předváděcím programem rozumíš dema?
Ano, ale já nerad říkám tohle slovo, tak používám jiné, více české.
Udržoval jsi kontakt vůbec s někým u nás, tím myslím i Slovensko?
Několik málo vyjímek. Moji adresu si získali snad z Německa od Wolfganga.
Proč jsi nedával do svých dem, nebo tedy předváděcích programů svoji adresu, nebo nějaký jiný kontakt, jak to dělají většinou jiní tvůrci?
Nechtěl jsem původně svoji adresu plošně rozšiřovat, ani doma mě to neradili. Později jsem změnil názor na věc a od roku 1994 ji do svých předváděček dávám.
Od té doby mi také vzrostla korespondence tak, že mi již zabírá hodně času. Ten bych raději věnoval programování a proto bych již nechtěl objem své pošty dále zvyšovat.
Ty novější dema jsem zřejmě neviděl, ale vím dobře, co je to nápor pošty. Ale vraťme se ke tvé práci. Co znamená například BEWESOFT?
Na jaře v roce 1988 jsme založili BEWESOFT s mým spolužákem a majitelem počítače ZX Spectrum. Zkratka znamená BErnášek + WErner SOFTware. Náplní práce mělo být psaní shodných programů pro oba druhy počítačů. Zůstalo ale jen u textové hry napsané podle filmu "Konec agenta W4C".
Kolega potom přešel asi na jiný počítač. Já jsem si označení nechal pro sebe, protože se mi docela líbilo.
U nás je nyní zřejmě nejznámější tvůj diskový systém BW DOS. Jak tě napadlo psát vlastní program tohoto typu a proč vlastně?
Já jsem zásadně používal SPARTADOS, ale ten má některé nedostatky. Má několik chyb, zabírá paměť pod OS a není volně šiřitelný. Proto nemůžou být s ním distribuovány jiné programy, ale jsou omezeny na starý DOS 2.5.
Začal jsem proto pracovat na svém DOSu 10.1.1994 a první verzi jsem dokončil v červnu. Ta šla nejprve do Německa.
Mým cílem bylo napsat DOS, který komunikuje s disketou ve formátu SPARTADOSu, ale nezabírá paměť pod OS a není delší než normální DOS.
Musel jsem řadu interních povelů SPARTADOSu předělat na externí volání, abych se vešel do určené délky.
Pak ho začala šířit firma JRC?
Tak jednoduché to nebylo. Jako všechny mé programy i BW DOS šel nejprve do zahraničí. Ze Švýcarska poslal nějaký čech kopii Oldovi Rezlerovi a tak se to objevilo v JRC.
Já vůbec nevěděl, že nějaké JRC existuje, i když bydlím poměrně blízko. Olda mě pak vyhledal a tak začala má spolupráce s pražskými ataristy.
Napsal jsem pár článků do časopisu ALERT! a na požádání vylepšoval BW DOS. Donutili mě do něj dodělat zařízení Turbo bloky na práci s kazetou ("B:").
Kvůli tomu mi na podzim zabudovali do mého datasetu i zařízení na čtení Turbo záznamu.
Další dřinou byla příprava 70-ti stránkového manuálu. Ten jde právě v těchto dnech do tisku a já si můžu oddechnout.
Co bude Jirko dál?
Nápadů mám dost, co by se dalo dělat. Chtěl bych například napsat nějakou hru ovládanou graficky pomocí ikonek a mít ji tak nezávislou na jazyku. Ještě vůbec nevím, o čem by mohla být, zatím chystám obslužné moduly. Toto všechno bylo kvůli BW DOSu zastaveno.
Jaké máš rád hry?
Především žádné střílečky, ani nic velmi složitého. Líbí se mi hry typu Tetris, proto jsem také dělal svůj třírozměrný. K němu mě inspirovala předloha na PC.
Moc by mě zajímalo, jestli znáš tuzemský magazín FLOP?
Viděl jsem jedno z prvních čísel a moc mě nezaujalo, připadalo mi to jako okopírovaný A.B.B.U.C. Nyní znám pár posledních čísel, které se ke mě dostávají ze Slovenska. Ty jsem si celé přečetl.
Nenapadlo tě někdy napsat do redakce?
Abych řekl pravdu, tak jsem na to skoro myslel. Mám ale nyní dost práce s psaním dopisů a proto píši jen odpovědi na došlé dopisy.
Nenašlo by se něco u tebe pro náš magazín? Ale nemáme v rozpočtu autorské honoráře.
To by ani nevadilo, pro peníze to nedělám. Jde spíš o to, dostat chuť realizovat nějaký nápad a pak si na to udělat čas. Mohl bych snad zpětně přeložit nějaké články pro zahraniční magazín, který už nevychází, protože jeho vydavatel nyní nemá nějak čas.
Byl jsi někdy na setkání ataristů?
Dosud nikdy, i když pozvání dostávám do Polska i do Německa.
Mohl bych tě pozvat na duben do Prostějova na Atariádu?
To by snad šlo, když je to u nás.
Teď jsi mě Jirko opravdu potěšil a jistě by měli radost i členové našeho klubu. Ale řekni, jestli neuvažuješ o přechodu na větší počítač?
Vůbec ne. Neživím se profesionálně počítači a na amatérské programování mi malé Atari stačí. Zatím mám spoustu nápadů, co by šlo udělat, jen mít na to více času. Proto také moje ST zůstává nevyužité.
Chtěl by jsi něco vzkázat čtenářům FLOPu?
Asi to co říkám vždycky. Nepoužívejte systém T2000 a hlavně v něm nemyslete. Data je lepší ukládat a číst pomocí systémových rutin, protože pak je jednodušší jejich předávání mezi různými programy.
Děkuji ti Jirko za velmi zajímavý rozhovor. Budu se do budoucna těšit, že se něco z tvé tvorby ve FLOPu objeví.