Petr Vičar pochází od Brna. Zde studoval na (nyní) Masarykově univerzitě fyziku na přírodovědecké fakultě. Již během studia měl domluvené místo v Tesle Rožnov. Zde pracoval až do jejího výrazného zmenšení v roce 1991.
Patří mezi první aktivní 8-mi bitové ataristy, zabýval se programováním, technickými doplňky, založil firmu FLOP a začal vydávat disketový magazín FLOP. Později při zvětšení firmy přenechal jeho přípravu jiným redaktorům a sám se zabýval vedením firmy.
Toto číslo je poslední, které je distribuováno jeho firmou a tak je rozhovor částečně i rozloučením s jeho dlouholetými příznivci.
Petře, jak jsi přišel k počítači ATARI?
Chtěl jsem si koupit SPECTRUM, ale ty nebyly. Pak jsem se dozvěděl o počítačích ATARI, které byly k sehnání a tím pádem jsem ho koupil.
A proč jsi chtěl počítač?
Protože jsem na počítačích dělal a chtěl jsem něco podobného i doma.
To bylo ve kterém roce?
Myslím že 1986.
A jak jsi ho začal využívat?
Začal jsem se zabývat nejdřív tím, co v něm je, co umí a pak nahrazovat co nešlo. Nejdřív nahradit originální dataset obyčejným magnetofonem, protože byl drahý.
Tato náhrada by mohla i dnes být zajímavá.
Turbo záznam jde jednoduše používat s obyčejnými magnetofony, tak jak se to dělá u počítače SPECTRUM. Vyrábět dekodér na náš standartní záznam vůbec nedoporučuji - složité zapojení, špatně se to nastavuje a většinou to není spolehlivé.
Pamatuješ se na činnost nějakých klubů?
Nejdříve na Olomouc, kde jsem se i zůčastnil na jeho schůzkách.
A tady v Rožnově?
Založili jsme svůj klub, jak se dalo dohromady několik zájemců.
Jaká byla činnost?
Ze začátku zcela běžná - sháněly se programy, informace, dávaly dohromady zkušenosti. Později jsme se snažili vyvíjet vlastní činnost. Vydávali se Občasníky a díky pracovnímu zaměření jsme se zabývali i technickými záležitostmi.
Vymysleli jsme systém kartridge s tlačítkem, která se po natažení programu odpojí od systému, začlo se také s úpravami a opravami samotných počítačů.
Pověz něco o vzniku magazínu FLOP.
Myšlenku časopisu vydávaného na disketě jsme převzali od v tu dobu již existujícího německého magazínu A.B.B.U.C.
Jako první jsem se svým kolegou a aktivním organizátorem Burgerem dali dohromady průzkumné číslo s názvem ATTACK, která byla nabízena přes organizaci SVAZARM.
A co změna názvu?
Hledal jsem něco jednoduchého a srozumitelného, co by vystihovalo podstatu věci. Název FLOP se nabízel sám.
Jak vznikla firma FLOP?
V návaznosti na vydávání magazínu, vlastně jako legální prostředí pro jeho distribuci. Ze začátku neměla jinou náplň.
Tím se vysvětluje její pojmenování po disketovém časopisu. Nevadí ti dneska ta shoda jmen?
Nevadí.
Máš něco osobního pro čtenáře?
Chci se především rozloučit s posledními zbylými ataristy a poděkovat jim za jejich přízeň. Období nadšení kolem počítačů a budování počítačové gramotnosti u nás bylo velmi hezké, zvláště mezi ataristy. Z této doby mi zůstala spousta osobních přátelství.
Škoda, že dnes již není možné vydávat pro malý zájem další literaturu a co se týče oprav, vyjde laciněji koupit za 1000 korun druhý počítač z výprodeje.
Skalním přežívajícím ataristům přeji bezproblémové využívání jejich domácích mazlíčků.