ATARI klub Prostějov již před několika lety pořádal předváděcí akce pro veřejnost pod názvem Atariáda a spolupodílel se na společných akcích "Den výpočetní techniky" s majiteli jiných domácích mikropočítačů.
Tyto akce byly zaměřeny na přiblížení světa počítačů místní veřejnosti. První rok pořádání totiž u nás bylo IBM PC velmi málo (astronomické ceny) a malé ATARI, jakož i jiné 8-mi bity představovalo exotickou zvláštnost.
Logickým výsledkem vývoje počítačových dějin byla naprostá ztráta zájmu veřejnosti o předvádění malých domácích počítačů a podpory vedení domů mládeže. Přechodem na vyšší počítače zmizela řada dřívějších dobrovolných organizátorů, jiní dostali obavy z nových zákonů o autorských programech.
Jako začínajícího vedoucího našeho klubu 8-mi bitových uživatelů mě lákala představa uspořádání akce ve stylu celostátní setkání nadšených ataristů podle vzoru jiných aktivních klubů (např. Brno, Frýdek-Místek). Chyběly mi však organizační zkušenosti a také jsem se mírně styděl lákat lidi do Prostějova, protože zde nevznikaly téměř žádné programy, nevydávala se literatura, jakož ani nic jiného.
Dnes se naštěstí náš klub nemusí, myslím, již za nic stydět. Máme známé programové produkty, úpravy počítačů, tvoří se zde disketový magazín FLOP a podobně. Zbývalo jen najít odvahu nějaké setkání zorganizovat. V roce 1994 tady byla nabídka dostat na podzim zdarma sál v okresním domě mládeže, ale z několika důvodů jsem ji nevyužil. O rok později již mě s prosbou o volný sál decentně vyhodili.
Koncem ledna za mnou přišel kolega od ST Břeťa Zatloukal s nápadem uspořádat akci v restauraci Haná, kde je k dostání sál za 150 korun na celý den. Nejprve jsem mu samozřejmě vůbec nevěřil, jako později další pomocníci zase nevěřili mně. Je to prostě velmi výhodná cena a bylo by přímo trestuhodné za těchto podmínek akci neuspořádat.
Z nabídnutých volných termínů se nám nejvíce zamlouval začátek dubna, aby byl nějaký čas akci připravit. I tak jsem měl pocit, že dva měsíce nebudou stačit na dokonalou přípravu. Alespoň v tomto bodě jsem se vůbec nemýlil. Nestačil jsem připravit organizační nápady, které jsem plánoval od začátku, natožpak myšlenky, které mě napadly týden před (i po) termínu konání. Zcela stranou zůstaly jarní práce na zahrádce i příprava magazínu FLOP č.38.
Pro základní zabezpečení akce jsem počítal v oblasti 8-mi bitů se členy prostějovského klubu, o ST se starala skupina ataristů z Olomouce. Jejich představitel Honza Křupka vystupoval jako odpovědný spoluorganizátor. Pojmenování akce jsme vybrali po několik dní trvajících dohadech, totiž nakonec zůstal tradiční název používaný již dříve Atari klubem Prostějov i Atari klubem Olomouc.
Vleklý spor jsem vedl i ohledně výši vstupného, nakonec jsem prosadil svůj návrh dvě koruny. Je to kompromis mezi mým dřívějším ideálem naprosto volné akce a předpokládánými náklady. Raději jsem počítal s nějakým prodělkem, protože pořádání akce se vstupným nemělo v tomto případě žádný legální podklad. A na prodělku mi moc nezáleželo, neboť i v nejhorším případě by nebyl větší než cena dopravy na nějakou cizí akci třeba do Brna. Později jsem zjistil, že existují i jiné náklady, mnohem vyšší než samo nájemné. Pak jsem se dotazům na pokrytí nájmu již jen usmíval - byla to jen muška.
Kromě získání sálu je nejdůležitější věcí provést co největší propagaci. V našem případě byla nejúspěšnější a nejlacinější reklama na síti INTERNET. Musím ovšem poděkovat našemu horlivému propagátorovi Petrovi Stehlíkovi ze Zlína, který rozjel kampaň na sítích BBS. Já nemám přístup na žádnou komunikační síť, jen jsem se z druhé ruky dozvídal o razantním přístupu zlínských nadšenců. Údajně bylo nezůčastněným ataristům vyhrožováno i fyzickou likvidací.
Daleko pracnějším způsobem bylo vylepování plakátů, které jsme se snažili umísťovat hlavně na školy všech stupňů. Vím, že jich muselo být celkem o dost víc než 100. Účinnost velmi malá.
Informaci jsem samozřejmě uvedl ve "svém" magazínu FLOP pro 8-mi bity, kolega z NARSILU pro ST ji také zařadil několik dní před dokončením nejnovějšího čísla (výhoda disketových časopisů). S příjemným překvapením jsem ji našel i v obnoveném ST-infu vydávaném v Praze. Z veřejných médií jsem zvolil inzerát zdarma, ovšem nenápadný, v časopise PROFIT a také zdarma krátké oznámení v "Prostějovském týdnu".
Jako další možnost se samo nabízí rozeslání pozvánek na adresy podle předpokladu aktivnějších ataristů. Bez všeho jiného znamená 1000 pozvánek náklady minimálně 3000 korun - dost zarážející suma. (Zvlášť ve srovnání s nájmem sálu.) Proto jsem rozeslal pozvánky jen těm, se kterými jsme se chtěl písemně kontaktovat i z jiných důvodů. Další nápad obtelefonovat půl republiky - tak to radši už vůbec ne.
Měsíc před termínem jsme s Honzou začali být hodně nervózní, protože kromě od začátku přihlášené výpravy ze Zlína a později i z Brna nebyl vůbec žádný ohlas! Ani telefony, ani e-maily, ani písemné přihlášky. Už to vypadalo na přepychovou schůzku prostějovského klubu s možností rozhovoru se zlínskými majiteli Falkonů. Zlom nastal dva týdny před akcí - začala se plnit Honzova schránka a svět vypadal růžověji. Kdybych si nevzal poslední den dovolenou na přípravu, dočkal bych se i "svých" dva měsíce očekávaných telefonátů. Později mi totiž mí kolegové v práci nadšeně sdělili, že jsem měl v pátek jeden za druhým.
Sobotní ráno mě zastihlo v pěkném chaosu. Vstával jsem asi v šest, ihned pokračoval v kopírování PD disků pro 8-mi bit a bezradně pobíhal mezi spoustou povalující se techniky. Chaos dále zvyšovali nově příchozí z místa i přespolní, pro některé jsem stihnul i zajet.
S první dávkou lidí a vybavení jsem dojel k restauraci pár minutek před dohodnutým termínem. To se mi zdálo moc prima, protože jinak jsem proslulý svými pozdními příchody kamkoliv. Jak jsem se ale mýlil! Po příchodu na sál jsem zděšeně zíral na tlupu neznámých lidí, moje první myšlenka mi říkala, že nám někdo vyfoukl sál před nosem. Před svým psychickým zhroucením jsem však zahlédl uprostřed šéfa brněnského klubu, vlevo zase kolega Honza řídil rozestavování dalších stolů. Pochopil jsem, že jsem téměř poslední kdo přišel, ale i tak mě to potěšilo.
Honem jsem se snažil navozit další materiál a lidi, praskly na to asi dvě hodiny. To bylo mnohem víc proti předpokladu. Mezi tím mě zastavovali spousty neznámých lidí, které zajímalo kdy už budu na místě a kdo ví, co ještě. Někdo jim namluvil, že hlavní organizátor jsem já!
Přišel jsem tak o vlastní začátek, který proto nemůžu ani popsat. Do víru dění jsem se ponořil až po svém posledním příchodu. Kolega Břeťa mi opatřil další stoly, neboť na mě již nezbylo žádné místo. Během instalace své techniky jsem odpovídal na dotazy průměrně pěti lidí naráz (to mám moc rád, protože to dokazuje zájem o Atari, na schůzkách našeho klubu tomu říkám "správný cvrkot") a prodával literaturu. Samozřejmě jsem k ní neměl ceník, ale její majitel Petr Vičar mi naštěstí nechal dost volnou ruku ve tvorbě cen (veliké slevy). Alert z Prahy byl za ceny původní.
Dodatečně byla také instalována pokladna na vstupné, což samozřejmě bylo zbytečně pozdě. Také jsme si vzpomněli na připravené anketní lístky na průzkum zájmu.
Během oběda jsme si udělali jakousi poradu mezi šéfy existujících Atari klubů, zejména 8-mi bitových. Uvítal jsem přetrvávající existenci klubu ve Frýdku-Místku, Košicích a samozřejmě pokračující brněnský klub na novém působišti. Zde mají i ST část. Brňáci vydávají opět svoje klubové zpravodaje, zvlášť pro XL/XE a pro ST.
Odpoledne již běžní návštěvníci celkem vymizeli a zůstali hlavně aktivní ataristé, vyvíjející nějakou praktickou činnost na počítačích. Někteří ale museli také odjet z důvodu dopravy na vzdálenější místa.
Mezi osmibitovými nadšenci zde zářila tříčlenná výprava z Košic. Asi překonali největší vzdálenost - 460 km. Jde vlastně o programátorskou skupinu Satantronic, od nichž jsem si loni na jaře koupil jejich úplně novou hru Jurský park II. Mimo her vyrábí i dema a mají také velký přehled o dění u nás i v Polsku. Škoda, že nemají přímý přístup na INTERNET, žádný z nich totiž není vysokoškolák. Na akci dovezli kromě svých her i originálky diskety polského původu. Věnovali se zřejmě také hodně konzultační činnosti.
Další nabídka byla již, tuším, zajišťována prostějovskými ataristy. Pokud jsem někoho cizího přehlédl, tak se moc omlouvám. Předně se dostavil Radek Štěrba s celým systémem MIDI - počítač, interface, klávesy CASIO a vlastní program MIDI patern editor. Ten má velmi působivé možnosti. V reálném čase nasnímá skladbu hranou na klávesách a je schopný ji stejným způsobem přehrát. Samozřejmostí je možnost editace a tvorby vícehlasého doprovodu. Tento systém je vhodný pro skladatele nebo prostě pro hudebníky.
Vedle předváděl náš člen digitalizátor udělaný z BT-100. To není sice žádná novinka, ale nová je vlastní strojová rutina na načítání. Ta původní publikovaná například v pražském zpravodaji se našim autorům vůbec nelíbila.
Od Jirky Richtra mají ataristé z Olomouce zakoupený CD kotouček pro 8-mi bit určený k nahrávání pomocí CD audio přehravače. Později odpoledne jsme si našli chvilku pro jeho ukázku.
Já sám jsem prodával starší literaturu, Alerty, drobné zboží jako jsou konektory, diskety prázdné a s nahranými PD programy. Šlo o dema z INTERNETu a hlavně o nový tiskový program pro tvorbu celé stránky od inženýra Dubského z Ivančic. Nemohl jsem jej však předvádět, protože to byla novinka horká dva dny a já ji téměř neznal.
Ze Slovenska z Bytče přijel i čtenář FLOPu atarista Pavel Bunta. Koupil jsem si od něj jeho přebytečnou cartridge a předběžně si s ním dohodl pomoc při posílání zásilek na Slovensko. Poštovné přes hranice je totiž nyní hrozně drahé.
Zastoupení majitelů ST bylo bohatší. Programátorská skupina ORTHODoX ze Zlína přivezla své Falkony ve věžích, své autorské programy na monochrom, nové zahraniční programy a volně nabízeli svoji hypertextovou databázi nabitou informacemi o ST. Pěkný dárek pro ataristy. Připomínám, že mezi jejich aktivity patří provozování vlastní BBS zaměřené na Atari.
Známého hardweráře Zdeňka Waltera z Ústí nad Labem jsem nutil ke zprovoznění mého hardisku 500 MB. Došli jsme však pouze k tomu, že na jeho SCSI adaptéru chodí a na mém ne. To je dost průšvih pro mě, neboť s mými 50 MB se nedá prakticky žít.
Za redakci NARSILu přijel odstupující šéfredaktor Kája Rous se svým kolegou. Prodal mi levně starší čísla "ST formátu" a nový NARSIL. Šíří také hry od BEASTů - nejlepší TETRIS pro ST (podle mého mínění skutečně stojí za 150 korun) a nějakou jinou sportovní hru. Já je rád nemám, ale kdo ano, tak se mu asi bude také líbit.
Nějaký ochotný posel dovezl z Prahy nové číslo obnoveného ST-infa. Jsem rád že na MacIntosh nepřešla celá redakce Alertu a hlavně že se z vojenské služby vrátil můj telefonický známý Petr Kadleček.
Z Plzně se na kratší dobu přijela podívat silná výprava v čele s Tomášem Tichým (firma CONSUL). Se svými kilometry jsou hned za kolegy z Košic. Já jsem do Plzně ani neposílal pozvánku, protože jsem vůbec nepočítal s jejich zájmem. Mají vlastní prodejní firmu, dovoz z blízkého Německa legální i ten druhý, vlastní programátory, TT stroje, ST klub a podobně. Domníval jsem se , že se na nás z Hané, tím myslím nyní úrodnou rovinu ve středu Moravy - nikoliv restauraci, budou dívat značně svrchu. Dějí se zvláštní věci, podle neověřených zpráv na sítích se jim snad u nás i líbilo.
Od Brna se zde objevil i profesionální DTP pracovník ing. Milan Spurný provozující vlastní grafické studio založené na ATARI TT-30 a programu CALAMUS. To je také zajímavé, tyto profesionály nás totiž vůbec nenapadlo shánět a zvát.
Jako příloha se na akci vyskytly i dvě herní konzoly Jaguár, jedna i s CD-ROMkou. Nebylo sice našim cílem pořádat sraz tvrdých pařanů, ale přece jen se jedná o význačný stroj firmy ATARI a řada návštěvníků jej viděla poprvé.
Z Přerova dovezl nový autorizovaný distributor firmy APPLE MacIntosh dvě jejich Performy. Ke škodě věci se dozvěděl o existenci softwarového emulátoru ST příliš pozdě, aby jej mohl rovnou předvádět. Údajně má jít o nejrychlejší ST za rozumnou cenu. (Každý nemá 150 000 Kč na MEDUSu.)
Další účastníky zde vypisovat nebudu, protože je uvádím v seznamu zúčastněných. Vzpomenu jen s lítostí na neuskutečněnou čtyřčlennou výpravu z Rožnova přímo z firmy FLOP. K mému překvapení i tito nyní PC-mani měli zájem přijet, ale na poslední chvíli jim vybouchnul odvoz.
Večer jsme museli skončit asi o půl hodiny dříve, což trochu nepříjemně překvapilo. S odvozem techniky mě pomohl kolega z klubu. Nyní jsme již nenosili techniku až na parkoviště, ale pěkně v přítmí jsme si najeli přímo ke dveřím restaurace na chodník. Při druhé jízdě jsem vyrazil trochu divočeji (jak je mým nehezkým zvykem) a za rohem jsme těsně minuli skupinku povalečů a nějakého cyklistu. Jak poznamenal můj spolujezdec a nosič Ondra, kdyby jsme ho přejeli, byla by to jeho chyba, neměl přece na kole na chodníku co dělat!
Výprava z Košic přespala v nouzových podmínkách u mě doma. Kluci jsou to mladí (asi kolem 20), veselí a mě by moc mrzelo, kdyby spali u někoho jiného. Odjeli v neděli v poledne, do té doby jsme se seznamovali, vyměňovali si programy, disketář Oto si předplatil jako první nový ročník magazínu FLOP, vedoucího klubu jsem přinutil napsat krátký článek o jejich činnosti, prostě paráda.
Penízků se vybralo asi trojnásobně víc proti mým nejoptimističtějším předpokladům, čili asi ke dvěma stům korun. Přesně to nevím, protože jsem používal drobné z pokladny na vracení. Řada lidí platila zřejmě víc než jen dvě koruny. Nájemné bylo mírně vyšší, protože jsme zabrali i malý sál, tedy 250 korun. Kilometrů jsem mohl v sobotu najezdit 100 a více. Je to tedy úplně v pohodě, zvlášť když porovnám ztráty na akcích v Brně a v Plzni. Tam to šlo do tisíců - brrr.
Jako poklad přechovávám doma několik desítek vyplněných anketních lístků. Většinou na nich účastníci akci chválí, s trochou kritiky organizační úrovně. Naprostá většina chce opět přijet. To znamená, že příští rok pořádáme v Prostějově Atariádu zase, kdyby "na chleba nebylo"! To byl taky hlavní smysl nápadu s anketou.
Týden po Atariádě jsem byl ve velikém nebezpečí nějakého úrazu - nosil jsem nos tak vysoko, že jsem neviděl prakticky na cestu. Nu, rozhodně to byla největší věc, do které jsem se kdy pustil a já jsem moc rád, že se to prakticky podařilo. Sem tam nějaký nedostatek, uvidíme příště, co s tím.