Naši čtenáři jsou jistě již s principem stereogramů seznámeni pomocí článků ve FLOPu nebo s užitím jiné literatury. Proto nebudu zdržovat opakováním vysvětlení o co jde.
Já sám se na ně rád koukám, hlavně protože patřím k těm lidem, kteří je vidí. Dále mě zajímají jako objekty vytvářené na počítači. Teoreticky by si je mohli kreslit i uživatelé malého Atari, jen mít k tomu určený program.
Nekoupil jsem si žádnou z vyšlých knih pasívně předkládajících několik obrázků za značnou cenu. V literatuře podle své představy bych hledal podrobný popis principu vzniku a tvorby obrázků na takové úrovni, aby bylo možné podle toho sestavit nějaký ten prográmek.
Rád bych ale sehnal knihu od Dana Dyckmana "Skryté rozměry", v níž sice "recept" na vytvoření programu také není, ale je zde dost napsáno o historii stereo obrázků a hlavně obsah knihy je pojatý aktivním způsobem. Obrázky totiž neslouží jen na koukání, ale představují prostorové rébusy, jako jsou bludiště, rozmotání uzlu, skládání objektů.
Nedávno jsem si trošičku pohrál s programem 3D MAGIC na PC, aniž bych jej nějak lépe znal. Prostě jsem jen připravený objekt nechal zapracovat do několika typů opět připraveného pozadí, jež jsou barevná.
Objektem byl kruh rozdělený na několik mezikruží odlišených stupněm šedi. Výsledným efektem je podle předpokladu přibližná polokoule. Zarazilo mě ale, že efekt vzniká nejen na jaksi běžném pozadí s chaotickým vzorkem, ale i při použití obrázku květu na černém pozadí. U květů dojde po výpočtu k jejich deformaci, ale mezi nimi zůstává spousta černého pozadí. To neobsahuje teoreticky žádnou prostorovou informaci, ale ta koule tam přece je vidět!
Obrázky jsem si přinesl na své ST a vyzkoušel si jejich tisk převedením do odstínů šedi na tiskárně CANON BJ-230 s rozlišením 360 dpi. Pokus dopadl dobře. Kupodivu fungovala i konverze do monochromatického rozlišení. To se mě při prvních pokusech před rokem nepodařilo.
U původního rozlišení má jeden bod 256 možných barev, zmenší se jakoby informační hodnota po černobílém převodu na 1/128 původního rozlišení. Tedy pokud uvažuji správně, kolega tvrdí, že ne. A přece jsou obrázky vidět, jen se zdají trochu zamlžené jakoby popraškem náhodných bodů.
Protože monochromatické rozlišení je i na malém Atari a velikost obrázků byla jen 320 * 200 bodů, (na původním PC monitoru podivně malé) rozhodl jsem dokončit své pokusy přenosem z ST na 8-mi bit a rozdělit se s Vámi o výsledek mé činnosti.
Z originální velikosti je ubráno jen 8 řádků. Na malém Atari se objevil známý efek barevných vad osamocených bodů v nejjemnějším rozlišení, ale není na závadu pozorování obrázků.
Protože obrázky neobsahují pomocné pozorovací body, je lépe viditelný ten "nenormání" s růžemi. Jako pomocné body poslouží totiž samotné květy. Pro správný pohled je třeba sloučit pravý obraz levého květu s levým obrazem pravého květu (tak jako u obvyklých pomocných bodů) a pak ještě trošičku dolaďovat do objevení se celé polokoule, která se opticky rozšíří i na černé pozadí.
-ZB-