Hra Mankala je zajímavá matematická hříčka, která jistě stojí alespoň za vyzkoušení. Podle označení je autorkou Elizabeth Chase MacRaeová a hru vytvořila v roce 1982.
Manuál na ni jsem ve svých příručkách nenašel, proto jsem se rozhodl malý popis k ní sám načrtnout. Ověřil jsem si totiž na schůzkách našeho klubu, že někteří ataristé (i hráči) na její princip nepřišli (ostatně ani já sám ne). Snad je to tím, že není na co střílet a vzhledově vypadá grafika velmi primitivně.
Po spuštění hry se objeví nabídka na stisk START pro započetí hry nebo OPTION pro výběr způsobu. Po určité době se spustí automaticky demo.
Pomocí OPTION je možné volit hru pro dva hráče nebo jednoho proti počítači, u něhož lze navolit čtyři stupně inteligence.
Po stisku START se vypíše další nabídka na přímé započetí hry nebo na volbu počtu hracích kamenů pomocí klávesy SELECT v rozmezí 3 až 8.
Na obrazovce se vykreslí hrací pole složené ze dvou řad šesti obdélníčků, po stranách je umístěno po jednom větším pro každého hráče. (Říkám tomu chlívečky).
Po započetí hry je v hracích polích umístěno stejné množství hracích kamenů, které ovšem připomínají poměrně jednoduché bodíky. Ovládacím rámečkem řízeným joystickem hráči střídavě označují svá vhodná políčka. Z nich jsou všechny obsažené kameny vybrány a následně rozmísťovány kolem dokola celého hracího pole po jednom do každého "chlívečku". Účelem je nashromáždit největší počet bodů do svého osobního sběrného pole. V každém tahu tak může být do něj přidán nejvýše jeden bod (vyjma zvláštního případu). Hráč tak nedobrovolně věnuje body i do hracích polí protihráče, nikoliv však jeho sběrného.
Pokud tah skončí umístěním zbylého kamínku do svého sběrného pole, pokračuje bez přerušení dalším tahem. Pokud skončí umístěním posledního do svého hracího pole, které bylo před tím prázdné, uzme kamínky z pole protihráče umístěným pod nebo nad tímto polem. Je to největší příležitost si pořádně "nahrabat". Samozřejmě pouze za předpokladu, že toto pole nějaké kameny vůbec obsahuje. V tomto případě se ale další tah předává protihráči.
Ve vyšších obtížnostích program uvažuje tak schopně, že mě autorka jeho prostřednictvím běžně poráží.
Na ovládání hry mi chybí možnost kdykoliv se vrátit pomocí konzolových kláves (START a j.) na začátek, zejména pro přerušení automaticky spuštěného dema. Také pauzy mezi jednotlivými partiemi jsou tak nuceně dlouhé. Možná, že se jedná o poškození vzniklé všelijakými převody na kazetě do Turba a potom na disketu. V každém případě doporučuji hru vyhrabat mezi zaprášenými odloženými "starými hloupostmi" a řádně vyzkoušet.
-ZB-