V Atari archívu programů pro Atari XE/XL na Internetu se nachází i série celodiskových demonstračních programů. Vyznačují se tím, že zabírají obě strany diskety a po nabootování (z DOSu jsou totiž většinou nečitelná) načítají jednotlivé části a předvádějí mnohdy nepochopitelné věci.
Jedním z nich je i demo JOYRIDE. Je absolutně nejlepší ze všech dem, které jsme doposud měli tu možnost shlédnout. Leckterý zapřisáhlý odpůrce počítačů PC by mohl poznamenat (a určitě by si to nenechal ujít), že by takové demo zaujalo i uživatele této platformy.
Protože nemáme možnost Vám toto demo předložit, pokusím se teď o jeho stručný popis. Je mi jasné, že to nebude ono, protože psaný text nemá schopnost ohromit, ale aspoň budete vědět, že něco takového existuje.
Po vložení diskety zapínám počítač. Postupně se objevují úvodní titulky doprovázené tajemnými zvuky - něco jako ze sci-fi filmu - hluboké tóny, pípání, syčení. Je to docela sugestivní a člověk má pocit, že na něj musí každou chvíli něco "vybafnout". Z titulků se dovíte, že autory dema jsou Teli Sandor, Bene Tamas a Felker Farkas, všichni z Hard Software - Hungary. Objevuje se velký barevný nápis JOYRIDE podbarvený kombinovanou hudbou složenou ze samplů a klasických frekvencí-modulovaných zvuků.
Titulky skončily a disketová jednotka něco načítá. Za moment se v dolní části objevuje nápis "Joyride" a v horní části se zvláštním způsobem pohybuje spousta bodů. Něco na způsob průletu vesmírem, nebo spíše prostorový průchod nějakou strukturou. Rozeznívá se další hudba. Říkám si "pěkný efekt", ale tu si všímám, že disketová jednotka jede dál. Cože?!?! To není první část dema, to je "jenom" aby nebyla nuda mezi nahráváním jednotlivých částí dema! Jsem překvapen, a to jsem vlastně ještě nic neviděl...
Část 1.
Objevuje se scroll-text (posouvající se text) v nejjemnějším rozlišení (GR.8). Písmena (odhadem 16x16 bodů) jedou zprava doleva po sinusovce, ale každé má jiný odstín a hlavně: natáčejí se podle směru svého posuvu. Viděl jsem spoustu různých sinusových scrollů, ale natáčející se písmenka neměl žádný. Hmm..., dobrý!
Část 2.
Další scroll-text jedoucí z pravé strany obrazovky do levé. Zase po sinusovce, ale tento je shora dolů duhový a písmena se nenatáčejí. Po chvíli je najednou nahrazeno černé pozadí celoobrazovkovou animací postavy (3D "panák" sestavený z koulí, celá scéna je zleva osvětlena). Postava žongluje s míčky. Scroll-text jede po sinusovce dál - nad pohybujícím se obrazem! Krčím obočí - tolik PMG objektů přece Atari k dispozici nemá. Je to možné? Jak je to.. moment přemýšlím.. Jo!! Vím jak to dělají. Chytrý způsob a vypadá to efektně! (Nebudu však nic prozrazovat.)
Část 3.
Podstatným jevem této části je simulace letu nad planetou. Kopečky a hory v dolní části obrazovky jsou sice poskládány jen z bodů, ale vypadá to velmi dobře. Samozřejmostí je skvělá hudba. Ta ostatně podbarvuje i všechny další části dema.
Část 4.
To je teda drzost! Objevují se tři koule, po jejichž povrchu je rolován text! Jak to stíhají, nechápu. Každou chvíli je způsob rolování měněn. Sice až po párvteřinovém sledování nápisu CALCULATING, ale poté následující rotace textů jsou naprosto plynulé. Můj verdikt: drzost! Neberou ohled na výpočetní výkon počítače. :-)
Výzva TURN DISK.
Otáčím disk a těším se, co ještě uvidím...
Část 5.
V levé části jsou pohybující se hvězdy, v pravé části nějaký detail obličeje (fotka GR.9). Nad hvězdami se postupně objevuje text (v GR.8) - informace o prvním autorovi. Aha, to foto je jeho. Texty mizí, očekávám foto dalšího z tvůrců. Hmm!!! Přišlo, ale trochu jinak, než jsem čekal - postupnou, naprosto plynulou metamorfózou (morphing) z fota prvního. Vypisují se informace o druhém autorovi. Dále přichází (teď už naprosto očekávaně) metamorfóza v třetí foto a další texty. A tak pořád dokola.. Ty přeměny vypadají fakt skvěle.
Část 6.
Představte si, že se protřednictvím své obrazovky díváte na foto všech tří autorů, které je ovšem na výšku trochu větší - asi tak 2 obrazovky. A tohle velko-foto zběsile poletuje všelijak zleva doprava a nahoru dolů. Navíc je to nějaký prokládaný mód (rychlé střídání obrazovek a barev, pomocí něhož se vytváří dojem jemnější vícebarevné grafiky), takže to vypadá dost jemně a přitom je tam víc odstínů jedné barvy.
Následuje tzv. plasmatický efekt téměř přes celou obrazovku. A to si vzpomínám, že jsem v některých demech viděl "plasma" v malinkém čtverečku uprostřed obrazovky. Pokrok se prostě nedá zastavit...
Část 7.
Plápolající oheň. Použitý grafický mód je sice poněkud hrubší, ale simulace chování skutečného ohně je velmi realistická.
Nyní se objevuje fotografie s detailem tváře nějaké dívčiny (ve stejné grafice, jako předchozí oheň). Fotografie (asi v 8 odstínech šedi) je ořezána do kruhu. Následuje nápis (volně přeloženo): "Pěkné foto, ne?! Ale je to příliš obyčejné, že!". Beng!!!! Foto se pozvolna roztočilo.. Co to to to... Kontroluji dráty od monitoru. Vedou určitě do toho Atárka, co zde na stole leží? Ano, vedou. A fotka se otáčí jakoby nic.. Sedím a sleduji to. Jakožto člověk, který si až doposud myslel, že o možnostech Atari ví vše, začínám přemýšlet, jak to asi dělají. Nejspíše mají všechny pozice naskládány v paměti a jenom vyměňují obrazovky, říkám si. Teď foto zmizelo a objevují se další nápisy: "Asi Vás zajímá, jak to děláme, že?", "Asi máme všechny pozice naskládané v paměti...", "Možná ano..." , "Ale možná ne!". A provokativně se objeví další kruhová fotka a následuje efekt "mixér". Prostě jako když se díváte shora do mixéru. Fotografie se totálně zdeformuje, pak se zvolní otáčky a nakonec přichází zpětný chod až do jejího úplného obnovení. A teď nápis: "Je to real-time efekt!!!". Věřím tomu. Tolik jednotlivých pozic by se totiž do paměti nevešlo. Objevují se další a další fotografie a s každou z nich je buď otáčeno nebo "mixováno". Kdo umí, umí, kdo neumí, má smůlu. Já žasnu..
Část 8.
Jsem trochu v transu. Ani mě už nějak moc nepřekvapuje tato prostorová řada šachovnic. Skrz prázdná pole jsou vidět další šachovnice, které jsou za touto horní. A všechny se pořád přibližují až "prolétnete" jedním z prázdných polí. Po chvilce tento efekt končí. Ani si nějak neuvědomuji, kolik tam těch vrstev bylo vidět najednou. Byly tři, nebo víc? Rozhodně jsem si však jist, že každá šachovnice měla jinou barvu a pohyb byl naprosto plynulý.
Následuje zběsilé vykreslování různých křivek různými barvami. Nevím, zda se mi to zdálo, nebo tam najednou opravdu bylo asi 8 různých barev (odstínů). Přitom rozhodně nešlo o žádný z GTIA módů (GR.9,10,11).
Blíží se závěr dema. Postupně se ukazují menší obrázky, které připomínají všechny jednotlivé části.
Demo bylo vyrobeno v roce 1995.
THE END. Já říkám: Pánové, bravo!!!
Jestli existují nějaké hranice toho, co můžete na svém Atari spatřit, pak se jim asi toto demo dosti přibližuje. I když schopný programátor dokáže u většiny předložených efektů dojít k myšlence, jak by to či ono sám udělal, rozdíl je v tom, že autoři tohoto dema to sami vymysleli a naprogramovali. Jsem zvědav, zda se někdy objeví ještě něco lepšího..
-RŠ-