Začátkem loňských prázdnin jsem byl "vyhecován" k tomu, abych si podal přihlášku do televizní soutěže RISK. A konečně asi po čtvrt roce jsem byl vyzván, abych se dostavil na konkurz.
Když jsem dorazil do pražského ÚKDŽ, zjistil jsem, že tyto konkurzy probíhají třikrát denně již po několik dní. V každém bylo cca 80 až 100 lidí. Vlastní konkurz spočíval "pouze" ve složení písemného testu, kde bylo asi 80 otázek z různých oborů podobných těm v "ostré" soutěži s tím, že byly nabídnuty čtyři odpovědi, ze kterých se však ne zrovna dobře vybíralo. Seděl jsem naproti nějakého člověka, který tento test vyplnil asi během dvou třetin časového limitu a poté házel do okolí podivné úsměvy, což mě značně deprimovalo, neboť já jsem měl s testem poměrně plno práce. Později, když četli výsledky (pouze udělal-neudělal) jsem pochopil, že ty úsměvy znamenaly vlastně otázku "proč tady vlastně jsem?". Nutno ale dodat, že test byl asi dost obtížný, protože vypadla možná více než polovina uchazečů. Nakonec nám řekli, že k účasti na vlastní soutěži budeme vylosováni a vyzváni během příštího (nyní vlastně letošního) roku.
Tak jsem se i já nakonec dočkal, když mi začátkem června přišla výzva, abych se v neděli 25. 6. 1995 dostavil v 8.00 do ateliéru AB Barandov. Naštěstí jsem měl kde v Praze přenocovat, ale i tak, dostat se v neděli ráno přes celou Prahu na Barandov - to je síla.
Nakonec jsem tam díky volně pohozenému taxíku na Smíchovském nádraží dorazil. Zbývalo pouze najít zmíněný ateliér. Přestože se RISK točí ve stejném studiu jako BINGO (hádejte, proč je záběr na celé "hrací doupě" veden vždy zleva? ;-)), nebylo tam žádné značení.
Na místě jsem zjistil, že se natáčejí tři RISKy denně od soboty do středy (zřejmě si dělali náskok na prázdniny) a že já přijdu na řadu hned jako první. Jako soupeře jsem měl jednoho kluka z Moravské Třebové a šampióna z minulé soutěže, knihovníka z Bruntálu s kontem 8000,-. Přepudrovali si nás, postavili za stolky a vzhledem k mé výšce 201 cm vypodložili soupeře. Vysvětlili nám co kdy jak a proč mačkat a vrhli nás do zkušebního kola.
Zkušební kolo bylo vlastně jakoby první kolo se staršími otázkami. Bylo velice ostré, hrálo se již teď nadoraz, i když se netočilo a žádné body se nepřipočítávaly.
Prakticky ihned poté začala soutěž naostro. Přiznám se, že ačkoliv jsme měli před sebou televizi, kam promítali již natáčený RISK a kde jsme mohli kontrolovat průběžný bodový stav, jsem díky stresu a hlavně přímo vražedného tempa naprosto nevnímal nic jiného než panel s otázkami a ukazatel času na stolku. (Mimochodem, publikum se sestává z lidí, kteří budou točit před nebo po Vás a jejich doprovodu. Publikum mlčí a potlesk je domixován.) Proto bylo pro mne vlastně překvapením, že jsem toto úvodní kolo těsně vyhrál s kontem 14000,-, zatímco šampión měl 11000,- a soupeř na druhé straně byl mírně v mínusu.
Než jsme se stačili vzpamatovat, narovnali nám mikrofonky, přepudrovali Vyskočila a ve zcela podobném duchu odstartovali druhé kolo. To jsem skončil s výsledkem 38000,- a kolega šampión s 35000,-. našeho třetího soupeře mi bylo tak trochu líto, protože i on musel něco vědět, jinak by se asi nedostal přes konkurz, ale prostě jsme jej téměř nepustili ke slovu a o otázky se podělili se šampiónem. Takže se mu stala ta nepříjemná věc, že si záporné konto udržel a nepostoupil do finále.
V následujícím finále (opravdu následujícím, protože jestli jsme měli pauzu 5 minut, tak to je moc), jsme dostali na výběr: AUDIO - folk, VIDEO - psí plemena a TEXT - Krkonoše. Vybral jsem si video, spíš ze zoufalství, protože v audiu bývají podivné otázky a Krkonoše příliš neznám. Naopak psí plemena - tam bývají pudlíci, kokršpanělové a jiní všeobecně známí psi. Šampión si vybral rovněž video.
Teď nastal problém kolik vsadit. Vzhledem k velice nízkému bodovému rozdílu jsem se rozhodl hrát vabank a vsadil jsem 33000, abych v případě výhry měl více než dvojnásobek soupeřova konta. Po chvíli se na nás vyplivl obrázek jakési potvory, kterou jsem s obtížemi definoval jako pitbula, neboť to byl na pohled velmi ostrý dobře stavěný pes a já měl v paměti případy, kdy se chovatelé těchto psů ocitli v problémech proto, že jejich svěřenci někoho pokousali. K mé smůle to byl ale trochu jiný pes, totiž rotvajler, o kterém však jdou pověsti velice podobné. Takže jsem již s pouhými pěti tisíci čekal na to, jak dopadne šampión.
Jak se však ukázalo, jeho zoufalství nad výběrem otázek bylo ještě větší. Jinak velmi zdatný soupeř zřejmě není fanda přes pejsky, protože by takovou potvoru nikdy nemohl považovat za jezevčíka. On ale věděl, že psi nejsou jeho hobby, proto vsadil pouze 10000,- a skončil s kontem 25000,-. Spolu s jeho osmi tisíci z minulého kola to dělalo 33000,-. Vybral si věcnou cenu.
Mně se tak přihodilo, že mám na sobě tričko v celkové hodnotě 71000,- :-/. Celkem si ale nestěžuji, protože ten šampión byl opravdu velice dobrý a zasloužil si výhru určite stejně jako já. Jak jsem se s ním po soutěži bavil, shodli jsme se na platnosti výroku jiného vítěze RISKu, že hrát o lízátka by bylo nesporně zajímavější. Přestože má konečná finanční bilance byla záporná (protože těch 5000,- mi nikdo nedá), jsem rád že jsem tam byl, protože to byla výborná zkušenost a úplně jiný kafe než sledovat tuto soutěž z pohodlného křesla.
Všechno, co jsem Vám tady napsal, si budete moci prohlédnout v televizi okolo 29. srpna 1995 v 18.00 na NOVĚ. Sám jsem na to zvědav, protože jsem to ještě neviděl a to co si pamatuju z natáčení je trochu o něčem jiném.
P.S. Víte jaké byly ty další otázky? Audio bylo doplnit nějakou písničku od Dobeše, jakou - to bohužel už nevím, ale text byl napsat, kde je správní středisko KRNAPu. To bych na rozdíl od šampióna i všech lidí, kterým jsem tohle vše vyprávěl, věděl. Je to Vrchlabí ;-).