Dotazy klade Zdeněk Burian
Inženýr Petr Jandík je asi nejznámější majitelům osmibitových počítačů ATARI jako autor editoru ČAPEK, programátoři by měli znát přílohu pražského zpravodaje č. VI obsahující manuál na MAC 65, disketáři skvělou přílohu XI obsahující pro ně cenné informace.
Před několika lety přešel na šestnáctibitové ST, jejichž majitelé asi znají knihu vydanou u GRADy "ATARI ST - obsluha a programové vybavení". V současné době má vlastní firmu CDS - computer design studio. Zabývá se převážně DTP pracemi, majitelé ST mají také možnost objednat si u něj některé zahraniční programy, například pro MIDI aplikace. Mimo jiné také připravuje pro tisk časopis LEVEL.
Pro náš magazín mi poskytnul rozsáhlý rozhovor na celou stranu kazety. Neměl jsem však dobré vybavení a ing. Jandík má jemný tišší hlas, takže záznam je velmi špatně čitelný. Obsah rozhovoru jsem rekonstruoval podle slyšitelných částí a podle své paměti. Proto uvedený text není přesnou citací ing. Jandíka a použité slovní obraty jsou spíše moje vlastní. Za toto zkreslení se všem čtenářům omlouvám.
Jak jste přišel k počítači ATARI ?
Původně jsem si chtěl přivézt z Rakouska nebo Německa počítač SPECTRUM, ale když jsem pak viděl jak vypadá jeho klávesnice a nebyla k tomu disketová jednotka, tak jsem si to rozmyslel. Systém ATARI byl asi ve své cenové třídě nejlepší, co si mohl zájemce v zahraničí zakoupit.
Předtím jste žádný jiný počítač neměl ?
Asi takhle, pracoval jsem jako programátor na sálových počítačích tak od roku 1976, doma jsem ale žádný osobní počítač neměl.
V době nákupu svého počítače bylo u nás asi 14 ataristů, já jsem byl patnáctý. Programy a informace se sháněly pomocí inzerce.
Jak jste začal svůj počítač využívat ?
Já jsem prakticky ze začátku neměl žádnou jinou litaraturu kromě originální průvodní příručky v němčině, proto jsem začal s jejím překladem a zkoušením popisovaných věcí. Potom se samozřejmě sháněly programy, opisovaly listingy z časopisů. Opsal jsem tak například i celý TURBOBASIC.
Prostě ze začátku to bylo věnováno seznamování se systémem a ověřování, co všechno umí.
Ten TURBOBASIC byl v nějakém assembleru ?
Ne. V časopisech byly uveřejňovány hexadecimální výpisy ve formě bloků čísel s kontrolnímy součty, na to byl krátký prográmek, který z opsaných čísel vytvořil spustitelný program.
Nebylo to úplně bezpečné, protože mohly vzniknout i dvě chyby, které se navzájem vyrušily a kontrolní součet pak byl v pořádku, program ale ne.
V jakém jazyce jste začal programovat ?
Nejdříve samozřejmě v tom BASICU, protože nic jiného nebylo. Později se objevily nějaké assemblery, první ten jednodušší od ATARI, jeho jméno si již nemůžu vzpomenout.
Později se objevil disketový MAC 65 a ten byl lepší. Ve srovnání se všemi jinýmy assemblery je nejrychlejší. Časem jsem si ušetřil marky a zakoupil si MAC v kartridži.
Takže vy jste měl legální MAC 65.
(zde ing. Jandík vylovil z police krabičku obsahující originální komplet)
Tady je vlastní modul, u něhož byla originální příručka. Tu jsem přeložil a vyšla pak jako příloha pražského zpravodaje. Asi to moc legální nebylo, ale jiná možnost k rozšíření informace nějak nebyla.
Jak jste přišel na nápad upravit SPEEDSCRIPT na ČAPKA ?
Byla tady potřeba psát česky a žádný program, který by to umožňoval. SPEEDSCRIPT se nabízel sám, protože je volně šiřitelný a existuje i originální příručka popisující jeho zdrojový výpis. Tu mi zapůjčil Jiří Hrdlička z Olomouce.
Nejprve se rekonstruoval zdrojový text SPEEDSCRIPTu, nevím již jestli za pomoci disassemblace nebo pouze kompletním přepsáním publikovaných rutin, a teprve poté jsem začal pracovat na jeho vylepšování.
V jaké časové rovině pracoval ing. Válka z Brna na své verzi ČÍŽEK ?
Já inženýra Válku vlastně vůbec neznám. V době, kdy jsem měl Čapka asi tak ve verzi 3, jsem se dozvěděl o jeho práci. Původně značil svoje verze Čapka písmenem V, dohodl jsem se s ním písemně na výraznějším odlišení. Změnil pak název na Čížka.
Dělal jste i nějaké jiné programy ?
Spoustu utilit, například hardcopy UNIDUMP. Nejvíce jsem se však věnoval Čapkovi, zejména v době, kdy jsem byl doma s úrazem kolena. To jsem u něj seděl celé dny.
Byl jste nějak zapojený v činnosti pražského ATARI klubu ?
V klubu jsem byl, věnoval jsem se hlavně publikování informací. Jinak nás
majitelů disketových jednotek bylo málo. Jistě ale pro mě ze záčátku bylo členství přínos.
Jak jste přišel k ATARI ST ?
Viděl jsem jej v provozu u jedné firmy a bylo to velmi lákavé. Po jeho zakoupení začala celá práce nanovo - studium literatury, překlady, zkoušení programů.
Jak vznikla příručka "ATARI ST a jeho programové vybavení" ?
To byla samozřejmě mamutí práce. Původně z toho měl být seriál do časopisu ELEKTRONIKA, ale po nějakých změnách u nich z toho sešlo. Zato vydavatelství GRADA samo projevilo zájem vydat nějakou publikaci o našich počítačích. Tak z toho byla nakonec celá kniha.
A co programování na ST ?
Zkusil jsem pár prográmků, jako například ukládání adresáře do souboru, ale to byly jen ojedinělé pokusy. Přistupuji nyní k počítači jako uživatel.
Další část interwiu nelze rekonstruovat pro velmi slabý záznam na kazetě a pro jeho příliš odborný obsah, který bych mohl lehce poplést. Přešli jsme zde na problematiku DTP a profesionálního využití počítačů ATARI. Proto jen stručně zhrnu základní obsah.
Nejlepším řešením je propojení různých počítačů do sítě - ATARI, MacIntosh, PC. Na každém z nich dělá ing. Jandík to, k čemu je nejlepší. Zřejmě nevětší díl práce odvede MacIntosh s emulátorem TOS, pod nímž běží originál ATARI program CALAMUS. Je tak rychlejší než na TT. Jen ten osvit se musí snad dělat na ATARI. Samotné ATARI TT je v současné době asi nejlepší pro malinké firmy, zaměřené na černobílou práci.
Především žádný typ počítače nenabízí úplně všechno. Na ATARI chybí programy pro pořádné scanování předloh, vyjma stolních GT EPSON scanerů. Ty ale nejsou to nejlepší, co se dá opatřit. Dále nějaké programy pro zpracování barebných obrázků (jakási nevysvětlitelná magie) a samozřejmě účetnictví. ATARI TT je také dost pomalé při srovnání s modernějšími stroji. Superstroj MEDUSA ing. Jandík ani neuvažoval, zřejmě pro jeho supercenu.