Pozvánka na slezinu majitelů malých počítačů nám do Prostějova přišla asi dva týdny před datem konání. Vzhledem ke zmenšenému zájmu o tyto mrňouse vzbudila nečekaný ohlas. V první řadě se k účasti rozhodla kompletní redakce magazínu FLOP, dále se na schůzce klubu přihlásilo takové množství lidí, že bylo nutné zorganizovat druhé auto.
Den před odjezdem jsem strávil společně s Radkem. Přišel ke mě dopilovávat disketové verze her autorské dvojce RASTER-FUCO. Výsledkem snažení byla plná disketa her starší produkce za výrazně sníženou cenu. To je 110 Kč asi za pět her, z nichž nejvýznamnější jsou IMAGINE A MAGNETIT.
Já jsem na druhém počítači kopíroval disketové věci na kazetu pro své známé a pak cvičně zapnul i MEGA STE, na němž jsem připravil pro kolegy redaktory vizitky. Pro nedostatek lasserových tiskáren u mě doma byly tištěné jen na devítijehličkovém stroji.
Sraz naší výpravy byl domluven na půl šesté před naší školou. Umiňoval jsem si, že dodržím tento termín. Kupodivu, vyrazil jsem ráno jen o pět minut později oproti mému plánu, toto zpoždění vzrostlo jen na šest minut, přestože cestou nasedali další dva lidi a ještě jsem vypůjčoval ruční občanskou radiostanici.
Osádka druhého vozidla řízeného redaktorem Honzou již čekala na srazu a tvářili se v postatě přívětivě. Vzhledem k mnohonásobným výhružkám, že nečekají ani minutu, jichž se mi dva dny předem dostalo, jsem ocenil jejich toleranci.
Před začátkem cesty jsem nahlas pronesl před svými spolucestujícími své předsevzetí jet klidně, čili nebláznit. Místo rychlé jízdy jsme se zaměřili na navazování spojení mezi našimi vozidly pomocí ručních staniček. Jen co jsme přišli na skutečnost, že na půjčené ručce se musí značně pootočit regulátorem hlasitosti, tak se náš záměr podařil.
Mezi prvními připomínkami byla výčitka na pomalou jízdu, načež druhé vozidlo dostalo výzvu, ať jedou první. Nečekal jsem, to skutečně udělají a tak pohotově. V éteru se mihla krátká výzva "jeďte za námi!", která viditelně zneklidnila moji osádku. Následující šílenou jízdu jsem zmírnil při upozornění, že rychlosti 120 km a více postarší škodovce stovce nesvědčí. Poznal jsem tak tento den tichého, mírného, skromného hocha Honzu z další utajené stránky.
Před Brnem se opět zařadili za nás, načež vysílali kritiky mého zběsilého přejíždění mezi pruhy. Tak se tím vysílili, že při dvojím, zcela zbytečném otáčení na místě, kde se to asi vůbec nesmí, již nic neříkali.
Malá zastávka byla udělaná na šrotišti elektroniky za účelem zjištění oevírací doby. Mají tam v sobotu i neděli do pěti, což nás potěšilo. Setkali jsme se tam i s členem našeho klubu, který přijel do Brna vlakem, načež byl námi odvlečen a nacpán do auta.
Přesun k Semilasu proběhl již bez problémů. Po vystoupení z auta mi bylo jako by mě praštili klackem po hlavě, neboť zbývalo dvacet minut do oficiálního začátku akce. Kdo mě zná, ten se diví.
Pro strach z rozšířených botiček v Brně se neparkovalo přímo na chodníku před kulturákem, ale v okolních ulicích. Jinak oproti loňsku nedošlo během cesty k přestupování omezené rychlosti v uzavřených obcích, což je naše plus. Nevím, jaký vliv má na naši kázeň skutečnost, že se již z Prostějova do Brna přes žádnou obec nejede.
Jako první atarista byl k vidění ing. Jiří Král, čili předseda brněnského Atari klubu. Potěšilo mě to, protože jiné brněnské ataristy již neznám.
Cena za vstupné a za stoly zůstala stejná jako loni - 5 Kč a 15 Kč.
Vybrali jsme si fikaně, až vyčuraně, dva stoly vedle podia. Na něm jsme již bezplatně zabrali svým materiálem větší plochu než zaplacené dva ministolečky. Přivezli jsme si dva kompletní systémy, z toho jedna televize barevná. Od firmy FLOP bylo na prodej stodeset disket a patnáct kazet. K předání dalšího materiálu již ke škodě věci nedošlo. Radek měl na prodej nachystané vlastní produkty.
U našich stolů nastal téměř ihned pěkný šrumec. Během dne přicházela řada nových majitelů disketových jednotek a žádali informace a rady. Až mě bylo do breku, že k dispozici nebyly příručky, přitom v Rožnově leží hromada neprodané literatury.
Dotazy byly i na magazín FLOP. Zdá se, že řadu zájemců odrazovalo členství v klubu FLOPu započítané do ceny. Škoda, že nebyl přítomný vydavatel, který by tuto problematiku mohl podrobně vysvětlit. Já jsem se až dodatečně dozvěděl, že v ceně magazínu jsou započítány i náklady na vyřizování dotazů pracovníky firmy FLOP, a ty jsou větší, než bych si myslel.
Potěšilo mě osobní setkání s úspěšným řešitelem hry HELP! Vladem Ponechalem. Nejenže se na nás nezlobí, že nedostal žádnou cenu, ale po předchozí telefonické domluvě nám dovezl dva obrázky pro úvod FLOPu č.31. Vlado již nebydlí v Žilině, ale v Praze, jeho zaměstnání není z oboru elektroniky a počítačů, neboť je kuchař.
Na počítači rád kreslí obrázky nebo dělá prográmky pro využití ve svém oboru. Chystá se přejít na PC, což je pro nás škoda. Je ale možné, vzhledem ke vzrůstání našich zkušeností s převody obrázků, že se s jeho výtvory ještě setkáme.
Až po dvanácté hodině jsem si našel čas seznámit se s ostaním děním v sále. Především musím říci, že účast o obsazení stolků bylo velmi slabé. Celý sál při celkovém pohledu vypadal jako prázdný. Mimo nás byl významný jen hlavní nabídkový stůl brněnského klubu. Zakoupil jsem si dvě originální balení kazet pro ATARI francouzské produkce. Jeden balíčk stál jen deset korun, takže byl rozhodující nápis ATARI na nich. Samotné programy jsem ještě ani neviděl. Jeden je výuka programování v BASICu a druhý nějaký matematický.
Kopírovací pracoviště měli zřízené ataristé z Těšína. Mladí účastníci naší výpravy s nimi vyměnili několik kazetových programů. Další atarista byl známý spoluautor hardkopírky v Turbobasicu publikované v magazínu Standa, který se marně snažil prodat starší devítijehličkovou tiskárnu.
Přítomni byli i brněnští spectristé a sharpisté. Chyběli zástupci Comodore.
Spectristé se v Brně zabývají používáním beta řadiče disketových mechanik, který je odlišný například od prodávané jednotky pro Didaktik. Kontaktní adresa: Michal Matějka, Tučkova 32, 602 00, Brno, tel.743094.
Sharpisté prodávali dvě čísla svého zpravodaje a dva své počítače. Kontaktní adresa: SHARP MZ Club, Žabovřeská 10, Brno, 603 00.
Poprvé jsem si vzal s sebou na slezinu počítačových nadšenců fotografický přístroj, který ale zůstal pro malou účast celkem nevyužitý. Mám jen záběry na shluk lidí u našich stolů a brněnského předsedu.
S Jiřím Králem jsem si chvíli pohovořil. Opět jako loni říkal, že již brněnský klub nepovede, má být již určený nový přdseda, ale ten není přímo z Brna, takže uvidíme. Brněnský klub měl v době pořádání sleziny 43 evidovaných členů. Příspěvky pouze 30 korun ročně, což je mnohem méně, než třeba v Prostějově.
Akce dopadla finančně velmi špatně. Nájemné místnosti bylo zdvýšené na 2000 korun, vybráno na vstupném a poplatcích za stoly jen 600 korun. Podle tohoto výsledku zůstane zřejmě poslední pořádanou brněnskými ataristy.
Můžeme alespoň poděkovat Jiřímu, že ji ještě uspořádal a celý den zajišťoval jen se svojí ženou a synem.
Teoreticky by bylo možné uspořádat veřejnou akci u nás v Prostějově, protože alespoň ještě loni jsme měli možnost získat sál úplně zdarma, ale jak to vypadá s nezájmem lidí, asi by něměla přínos.
Na zpáteční cestě jsme se zastavili na elektronickém šrotišti. Rozeběhli jsme se po dvoře a vybírali, co si koupíme. Já jsem si vzal desku z několika malými transformátorky s jádry tvaru C, výkon asi 10 W. Později jsem zjistil, že se během provozu naprázdno vůbec nezahřívají, což se mi líbí.
Nakoupený materiál se nám vešel do vozidel s velikými obtížemi. Nechci ale tvrdit svým čtenářům že je tam možné získat úžasné a senzační věci. Jedná se skutečně jen o rozebrané elektronické výrobky starších typů. Nečekejte třeba počítače typu PC.
Potom došlo k oddělení obou částí naší výpravy - Honza zmizel velikou rychlostí za obzorm, já jsem vyjel později a skutečně poměrně pomalu. Cestou jsem jako obvykle nutil svoji osádku, aby jeden po druhém nahlas přednášeli, co se jim líbilo a co ne. Tak jsem se do toho zabral, že jsem minul první sjížďák do Prostějova, který jsem původně chtěl použít, což byla poslední veselá příhoda z cesty.
-ZB-