Na letošní INVEX jsem si vyjel hned 19. října. Minulý ročník jsem zmeškal vlastní vinou. Nyní jsem se těšil, že si to užiji, i když s účastí firmy ATARI se nedalo počítat.
Na nádraží jsem se pozdravil se svým známým předsedou klubu E.S.O. - dříve spectristé, dnes většinu amigisté. Takže vlastně řada jejich dnešních členů jsou naši bývalí. V plně nacpaném vagonu jsme se ztratili. Nápad vyrazit si na INVEX měla zřejmě spousta lidí, k vidění také byly hromadné výpravy středoškoláků. Zajímavým bodem cesty bylo přesedání na autobusy ve Vyškově, což se děje pro nějaké úpravy trati. Z toho jsem měl od začátku strach, že vznikne veliké zpoždění, ale dopadlo to dobře.
K výstavišti jsem dorazil po deváté. I když bylo již otevřeno, před pokladnami stál hustý shluk lidí. Teprve po delší době jsem v něm vysledoval pomyslné linie čekajících front lidí. Stejně jsem si stoupl blbě, stačilo o metr vlevo a byl bych u pokladny alespoň o čtrt hodiny dříve. Vstupenka stála 50 korun a nebyl v její ceně abecední seznam firem jako předloni, což byl převoz.(pro mě)
Nejprve jsem vyrazil k pavilonu E druhé patro podívat se na stánek JRC. I jinak to byl docela zajímavý pavilon, protože tu byly menší firmy, jaksi přijatelnější běžnému zájemci.
Jako první jsem se zastavil u stánku CÍGLER SOFTWARE. Nevím už, odkud je mi tohle jméno povědomé, ale vyptal jsem se na některé známé bývalé spektristy (toto není chybně napsáno, znám i tyto) a zaujala mě také nabídka českých EPROM do tiskáren. To je zboží pro každého. Jinak hlavně nabízeli jednoduché účetnictví MONEY602, samozřejmě to již pouze pro PC.
U stánku JRC byl úžasný nával, snad vůbec nějvětší. Zkusil jsem odejít a vrátit se později, ale naprosto bezvýsledně. Asi to dělal prodej EXCALIBURů a SCORE. Z těch prvních jsem si také zakoupil trochu starších čísel. K dostání bylo i několik čísel nějakého magazínu pro AMIGu a také první číslo ataristického ALERTu. Z počítačů byly k vidění dva druhy FALCONA a jeden JAGUÁR. Tedy jestli je možné tuto herní konzolu řadit mezi počítače. K obsluze jsem se ani nedostal, tedy se ani nic nedozvěděl. Popletený návalem nevzal jsem si ani aktuální ceníky produktů firmy. Ten den nebyl přítomen nikdo známý, jako ing. Richter, ing. Jandík a další.
Firmu K-soft computer jistě zná řada ataristů. Zástup lidí se k nim vrhal pro získání seznamu 40000 sharewarových programů, který kopírovali zdarma na donesené diskety nebo prodávali i se svojí za dvacet korun. Taky jsem si koupil. Ne, nemám doma potají PC. Katalog mám pro své známé a také si budu moci text prohlédnout na svém ST, i když mi nebude fungovat vyhledávací přiložený program. Takový přehled považuji pro majitele PC za užitečný, přestože je v angličtině. Zkušenější uživatel i tak musí poznat, o jaký druh programu jde. Po rozbalení zabírá necelé 4 MB. Pro firmu má šíření katalogu význam v tom, že zájemcům poskytují všechny tyto programy kus za 5 korun. Podotýkám, že jde o poplatek za kopírování, ne snad za programy !!! V budoucnu možná budou existovat katalogy takových volněji šiřitelných programů i pro jiné druhy počítačů.
S Jiřím Králem se mi podařilo prohodit nějaké slůvko. S aktivitami pro osmibitové počítače již skutečně končí, snad doprodává ještě nějaké zásoby. Pro své bývalé osmibitové zákazníky, kteří se na něj obracejí se žádostmi o opravy počítačů, zajišťuje sběrnou službu pro specializované opravny.
Z nabízených doplňků pro PC zaujala jako zvláštnost karta-VKV tuner. Podle tvrzení, jehož se mi dostalo, stačí úplně kratičká anténa, aby to hrálo. Buď pomocí připojených mrňavých reproduktorků, nebo lépe přes zvukovou kartu počítače. Samotný tuner by neměl být zasouvaný těsně vedle grafické karty, aby se zabránilo rušení. Veškeré ovládání tuneru, jakož i míchání zvuků počítače a rádia se provádí ve vlastním samostatném okně na monitoru. Uživatel tak nemusí při přelaďování pouštět myš z ruky a šmátrat kdesi bokem po úplně zbytečném rádiu. Osobně mám zvláštnosti rád, ale ke svému malému ATARI nebudu tuner připojovat, protože přece jen s tím multitáskingem je to u nás poslabší.
Zde jsem se také potkal s bývalým předsedou brněnského klubu Tomášem Hybšem. Sice má již delší dobu doma PC, ale pořád je sympatickým kolegou.
Veletrhu se účastnila i knižní nakladatelství s produkcí technicky zaměřenou. U GRADY jsem zakoupil knihu "Programátorský Babylón", v níž jsou zadané úlohy řešeny v assembleru, C++, Pascalu, FoxPro. Vyjma prvního může být příručka docela dobrá i pro majitele jiných typů počítačů. Zdarma mi přidali popis hry Indiana Jones IV. Zarážející bylo, že neměli na prodej diskety ke svým titulům. Najisto jsem počítal se zakoupením doprovodné diskety ke knize "Počítače a hudba" protože je pro ST a nic nebylo.
Zvědavý jsem byl na nakladatelství BEN, jejichž inzerce se vyskytuje hlavně v odborných časopisech. Na tu publicitu se mi zdála nabídka malá. Získal jsem alespoň příručku pro konstruktéry "555C". Jsou v ní úžasné věci s tímto obvodem, například je použitý jako středovlný přijímač. Až se jeden diví, proč se vůbec vyrábějí i jiné integrované obvody.
Cenově zajímaví jsou u G-compu, ale jejich nabídka publikací je zatím malá. Zabývají se i pořádáním kursů. Pozoruhodnou se mi zdála informace o jakémsi DB klubu. Jeho členové mají být zájemci o programovaní v databázových systémech. Protože relační databáze jsou podobné i na jiných typech šestnáctibitových počítačů, mohlo by to být zajímavé pro vážné zájemce i z řad majitelů "nekompatibilních" strojů.
Druhou stranou spektra cen vyznačuje se "PLUS" prodávající i zahraniční příručky. Ty opravdu tenké stály tak 400 Kč, ale jinak od 1000 nahoru. Ovšem nic proti tomu, zákazníci mají pořád výhodu, že si to koupí doma a za koruny.
Zmíním se ještě o UNIS publishing. Jejich ceny se mi zdají výhodnější než u GRADy, ale zatím nic z jejich knih nemám. Je to jaksi moc o PC.
Krátký rozhovor mi poskytl zakladatel firmy CYBEX, známý u spectristů. Dnes se živí zřejmě svým textovým editorem MAT, nabízí i nějakou svoji nadstavbu DOSu. Měl zrovna nějakou jinou návštěvu a tak vím jen, že:
Část pavilonu A byla vyhrazená pro CAD programy. Spíše z hecu jsem se začal ptát po PC verzích programů vyskytujících se na ST s úmyslem získat v případě úspěchu třeba i manuál.
U většiny firem nabízeli AUTOCAD. Největší, nejrozšířenější, asi nejdražší. Někde měli i jiné, zaměřené na strojírenství či další specializace. Mým dojmem je, že prodávající, nebo spíše představitelé firem znají pouze svůj vlastní systém. U jednoho stánku mi byla nabídnuta komunikace v němčině, angličtině a minimálně dvou dalších jazycích. Než jsem si rozmyslel, který z nich bude nejlepší pro shánění informací o zjevně pirátských kopiích programů, tak zavolali slovenskou tlumočnici. S její pomocí bylo již snadné se dozvědět, že ani zahraniční odborníci nemají přehled a nic neví.
Již moje naděje mizela, když jsem na odchodu uviděl nápis DRAFIX CAD na malinkém stánku. Prodává jej firma "K3 ultra" sídlem v Blansku asi za 15 000 Kč. to je zajímavý rozdíl oproti AUTOCADu za 150 000 Kč. Velmi sympatické se mi jeví jejich znalosti o existenci počítačů ATARI a dokonce že na nich existovala starší verze tohoto programu. Mimo CAD prodávají ještě nějaký jiný produkt, ale jaksi jsem zapoměl si všimnout co.
Zastavil jsem se i u stánku firmy TERRA computer system. Byl úplně bokem, bez návalu a s nabídkou hodně odlišnou. Šlo o vazbu kroužkovou (plastovou) a termickou s použitím speciáních složek. Tu první znám již z firmy FLOP a tak jsem si nechal vysvětlit tu druhou. Je asi méně přispůsobivá než plastový hřebínek různým formátům, ale zase nezavazí. Odnesl jsem si jejich svázané reklamní materiály.
Během putování po pavilonech se mi poštěstilo třetí setkání se známým, což byl bývalý aktivní olomoucký atarista Břetislav Corhoň. Domluvili jsme se, že si později zavoláme a srovnáme své dojmy, ale dodnes k tomu nedošlo.
Jídlo jsem pojídal za chůze, protože na zbytečné zdržování vůbec nebyl čas. Vzhledem k nepříznivému počasí jsem oceňoval vybudované nadzemní průchody mezi některými pavilony. Kolem čtvrté hodiny jsem se vypotácel ven na konci sil. Ještě toho hodně zbývalo, ale už to nešlo. Kolega amigista z Prostějova na tom byl stejně, neboť jsem ho opět potkal právě v této chvíli. Společně jsme odjeli domů kombinovaným způsobem autobusem a vlakem. Vůbec to nejelo podle nějakého jízdního řádu, ale bylo mi to dost jedno. Místa k sezení dostatek, teplo, prostě pohoda ke čtení balíku získaných materiálů.
-ZB-