Motto: Jen klid, vždyť to má být hotové nejpozději do minulého týdne...
Události popisuje R.Štěrba
Jakožto externí poradce, na kterého jsem byl pasován novou redakcí magazínu Flop, jsem měl tu příležitost "být při tom" a zůčastnit se sestavování tohoto časopisu. Nebudu se zde věnovat celkovému popisu tvůrčí práce, protože ta by se sem nevešla. Rád bych se zaměřil jen na poslední dva dny dohotovování FLOPu 29. Tato činnost se uskutečnila v bytě Honzy Wally. Další zůčastněnou osobou je Zdeněk Burian.
Byl čtvrtek 4.srpna. Byl to den vhodný pro dokončení FLOPu hned z několika důvodů. Zaprvé, bylo něco přes týden po termínu odevzdání hotového magazínu a zadruhé, Zdeněk měl již celkem představu o tom, co chce v magazínu asi tak mít. Pravda, byla to představa spíše mlhavá, protože valnou většinu příspěvků, na jejichž umístění v tomto čísle trval, se chystal teprve napsat. Po prvotních křečích, nadávkách a výkřicích typu: "Takhle to nikdy dohromady nedáme!", se situace trochu uklidnila. Nejefektivnějším postupem, jak magazín dokončit, se jevilo začít veškeré Zdeňkovy připomínky a nápady ignorovat. Nebylo to ale řešení nejlepší, neboť nikým neposlouchaný Zdenda si toho všimnul, a započal se zapisováním těchto nápadů do svého pověstného sešitu. Hrozilo, že si je tedy bude moci někdy příště přečíst a vrátit se k nim. Této chvilky však bylo možno využít ku prospěchu dokončování FLOPu. Smůlou bylo, že Zdeňkovi přestalo psát pero, a tak se opět začal dožadovat naší pozornosti. Jeho nápady, jak by to (myslel tím magazín FLOP) šlo vylepšit, respektive udělat všecho znovu a úplně jinak, mě a Honzu přiváděly k šílenství. Začali jsme mu vyhrožovat újmou na životě, ale nepomohlo to. Byl si příliš jist naší mírumilovností a tím, že dva na jednoho bychom přece nešli. V záchvatech zuřivosti se k tomu sice zchylovalo, ale nakonec opravdu k ničemu nedošlo.
Podstatným faktem ze čtvrtka zůstalo, že Zdeněk chtěl po mně, abych rozšířil možnosti čtecího systému Hypertext, ačkoli jsem to od začátku odmítal. Drobným nedostatkem tohoto dne bylo, že disketa s příspěvky, kterou Zdeněk donesl, nešla přečíst, a proto se podstatná část dokončování FLOPu musela přeplánovat na sobotu. O drobnostech, jako např. že Honza při vylepšování vzhledu výpisu adresáře omylem přepsal na disku některé důležité sektory, což nás přinutilo disk znovu naformátovat a všechno znovu kopírovat, bych se raději ani nezmiňoval. Prostě čtvrtek byl veselý den, v průběhu kterého se nám podařilo zhruba rozvrhnout obsah FLOPu.
V sobotu v 9.00 jsem se zjevil u Honzy. Měl z toho viditelně radost a hned, jak se z toho vzpamatoval, jsme se dali do práce. Protože mě Zdeněk ve čtvrtek nahlodal, vyrobil jsem novou verzi čtecího programu s úpravami podle jeho nápadů. To ale byla osudná chyba. Když jsme přehráli starý Hypertext novým, z neznámých důvodů to nefungovalo. Všechny snahy o úpravu programu do funkční podoby byly zbytečné. Po dvou hodinách jsme to vzdali a ze záložní diskety vrátili Hypertext původní. Když přišel Zdeněk, okamžitě jsem mu vyčetl, že po mně ty úpravy chtěl. Vždyť vlastně on mohl za všechno.
Protože na Honzově stole nebyl dostatek místa, opatrně jsme uložili Zdeňkovu disketovou jednotku k našim nohám pod stůl. Namluvili jsme mu, že tam bude v bezbečí pro případ zemětřesení s následným zborcením domu. Po chvilce provozu jeho jednotky jsme ocenili výhody tohoto řešení. Příjemné teplíčko nám ovívalo nohy a strašlivé vrčení mechaniky, které připomínalo vzteklého psa, se zdálo vzdálenější. Hluk byl deskou stolu utlumen tak, že jsme mohli v místnosti dokonce i spolu hovořit (bylo ale nutno přiměřeně řvát). Dokonce to došlo tak daleko, že jsme jeho jednotku překřtili na "kamna" a místo "dej tam disketu" jsme začali říkat "hoď tam poleno". Zdeňkovi to asi nevadilo a klidně přikládal. Po nakopírování několika nových textových souborů od Zdeňka (např. úvodní článek, ve kterém popisuje, co je v dnešním úvodníku), jsme se jali sestavování souboru pro Hypertext. Kromě okamžiku, kdy se počítač zhroutil tak nevhodně, že zlikvidoval napůl hotový SYSTEM.HYP, se nestalo celkem nic humorného. Naštěstí Honza našel po půlhodině přehazování všech kolem systematicky poházených disket (šlo to snadno, měl vidle) jednu, na které původní verze tohoto souboru byla. Stačilo tedy pouze začít s úpravami od začátku. Rozveselila mě Zdeňkova psaná omluva všem, kterým neodepsal na jejich dopisy a ujištění, že se k nim v zimě, až bude zatápět, určitě vrátí. Já sám bych na takové skryté rezervy papíru určitě nepřišel.
Nevím, jak se to mohlo stát, ale najednou (nečekaně) v 16.57 byl magazín hotov. Po jeho nazálohování na další disketu nás Zdeněk uzemnil tím, že se chystá ještě nějaké texty napsat a sám je tam přidat. Vzhledem k následkům, které mělo jeho rozšíření FLOPu 28 (tím myslím zničení jednoho textového souboru, o kterém tvrdí, že to udělali mimozemšťané), jsme mu to kategoricky zakázali. Za neuveřejnění textů, které by možná napsal, se proto tímto omlouváme a slibujeme, že jestli je opravdu napíše, tak budou uveřejněny. Pokud je ovšem nenapíše, bude nám líto, ale uveřejněny nebudou. Uklidnilo mě, když mě Zdenda ujistil, že má disketu s hotovým FLOPem řádně označenou a tím je vyloučena možnost záměny s jinou. Jeho propiskou vyrytý nápis FLOP na povrchu diskety v místě výřezu pro čtení jsem již ale nebyl schopen komentovat.
Na odchodu ještě Honza oznámil Zdeňkovi, že kdyby něco, tak že se může ještě dnes večer stavit. Přátelsky ho ale upozornil, že pokud něco na disku s FLOPem zničí a objeví se u něj pro záložní disketu, riskuje ránu nějakým tupým předmětem do hlavy. Zdeněk na hrozbu nereagoval, jen se potutelně usmíval - evidentně tomu nevěřil. Rozloučili jsme se s Honzou a odjeli.
Je docela možné, že magazín bude v pořádku. Pokud ne, může za to samozřejmě Zdeněk. Pokud by za to náhodou Zdeněk nemohl, platí předchozí věta.
Poznámka:
Všechno, o čem v tomto článku píšu, je pravda. Místy je možná trochu vylepšená, ale jen k jejímu dobru a s kalým (opak nekalého) úmyslem.
Sorry Zdeňku, já to tak nemyslel. A kdyby něco, nic jsem nepsal a všechno zapřu.
-RŠ-