Jiří Svoboda
Některé počítače jsou kompatibilnější než jiné. Programová kompatibilita je problémem i mezi jednotlivými vývojovými řadami (tj. PC, AMIGA, ATARI ST/TT/FALCON, MAC...), a tak nemá cenu se jí zabývat z hlediska osmibitů. Datová kompatibilita je však mezi 16(32)-bitovými počítači vcelku bezproblémová. Běžně se přenáší texty, grafika i zvuk. Zde by se daly slavit úspěchy i ve sféře osmibitů.
Po několika přenosech a konverzích mezi 16(32)-bitovými počítači a ATARI musíme říct: Jde to!
Přímé propojení počítačů je prozatím nevyzkoušená možnost. Zdánlivě nejjednodušší by bylo propojení po sériovém portu, ale ATARI bohužel nemá na sériovém portu standartní napětí signálů, a bylo by nutno zbastlit nějakou elektroniku. Navíc by se musely udělat ovládací programy. Tak tedy zbývá propojení "nějakých zbývajících" portů s TTL logikou. Na ATARI je to sériový port(!) a joystickové porty, na 16(32)-bitech jsou to paralelní port (pozor, podle některých zdrojů nejde na PC přeprogramovat na vstup) a joystickové porty. Majitelé CENTRONICSu na ATARI ho mohou využít omezeně také (rožnovský CENTRONICS s 8255 neumožňuje vstup po osmi datových linkách). I tady se však neobejdeme bez ovládacího programu.
Pokud se nějaké zkoušky propojení odehrají, výsledky rádi sdělíme v tomto časopise.
K tomuto přenosu musí existovat u jednoho z počítačů možnost připojení a práce s paměťovým médiem druhého. Jediná možnost, která je nám známa, je spolupráce ATARI ST a mechaniky 1050 za pomoci zvláštního propojení. Na ATARI ST se vytvoří virtuální disketa malého ATARI. Jedním programem je možno pracovat na této virtuální disketě se soubory (kopírovat je z/na ST dikety), druhý je pak určený k jednorázovému čtení/zápisu tohoto virtuálního disku na disk fyzický. Tuto cestu využíváme i my.
Pokud máte datové soubory úspěšně přeneseny, budete je většinou muset i zkonvertovat tak, aby pro vás byly použitelné. Zatímco z 16(32)-bitových strojů přichází v úvahu konverze čehokoliv (texty, grafika i zvuky), tak z 8-bitů to budou výhradně jen texty.
Na tomto místě musím připomenout důležitou věc. Jsem majitelem počítače AMIGA 1200 (bez jakýchkoliv dalších komentářů), a proto v následujícím textu budou věci, které nejde popsat obecně, popsány s ohledem na tento počítač.
Konverzi textů bych nazval fraškou. Základní část ASCII kódu je na všech počítačích stejná a tak vznikají problémy jen z češtinou a případně se znaky pro konec řádku. Naštěstí je tu báječný editor TextWriter, který umí export/import například i v kódu Kamenických.
Tento text byl napsán na počítači AMIGA profesionálním editorem Wordworth (fy. Digita International Ltd.) v kódu KOI8CS. Po konverzi do kódu Kamenických byl uložen na disketu ve formátu MS-DOS/ATARI ST, a pomocí ATARI ST zkopírován na disketu pro malé ATARI. Jako text v kódu Kamenických byl importován to TextWriteru a poté exportován jako text pro Čížka. Jednoduché a rychlé - fraška ;-).
Každý, kdo se ve svém malém ATARI alespoň trošku vyzná, ví, že jeho zvukové generátory mají tzv. pulsní režim. Pomocí něho dokážou přehrávat 4-bitové (to znamená rozeznávající 16 poloh membrány reproduktoru) samplované zvuky. Standartní AMIGA umí přehrávat 8-bitové (256 poloh) samply. (Pro zajímavost: nové zvukové karty pro AMIGU a PC přehrávají, stejně jako CD přehrávač, 16-tibitové samply - 65536 poloh).
Běžný 8-bitový sampl tedy přenesete na ATARI jako blok dat. Pak v něm přehráváte jen horní čtyři bity. Pokud chcete, aby vám zabral méně místa na disketě, kazetě i v paměti, pak ho můžete nějakým způsobem pokrátit o dolní čtyři bity, které se stejně nevyužívají.
Přehrávací rychlost na malém ATARI se používá v rozsahu 0 až 3000 vzorků za sekundu, samply musí mít co nejvyšší kvalitu a musí rovnoměrně využívat celý svůj rozsah výchylek. Nejsou tedy vhodné samply, které se celý čas "potloukají" kolem nuly a v jednom místě mají "špičku". Ještě horší jsou ty, co se jenom "potloukají" kolem nuly nebo kolem nějaké jiné hodnoty.
Zkusmo jsme převedli zatím tři samply. Z důvodu nesplnění předchozích kritérií byl výsledek žalostný. Kdybychom nevěděli, co ty samply přehrávají (bylo to mluvené slovo a část písničky), tak bychom to nepoznali. Věřím však, že při splnění těchto kriterií mohou být výsledky velmi dobré, protože s poměrně kvalitními samply se na malém ATARI setkáváme.
Je zatím mnou nejvíce prozkoumaná a používaná oblast. Příkladem konverze grafiky z AMIGY je titulní obrázek minulého FLOPu (Intel Outside) a dnešní obrázky k mému článu o trojrozměrném zobrazování. Jak se to tedy dělá? Po rozhodnutí, že "právě tento obrázek" chcete přenést a zkonvertovat, se musíte rozhodnou, jaký grafický mód na malém ATARI použijete. Nejprve obrázek převedete do příslušného počtu barev a poté změníte jeho velikost (obojí je vhodné provést např. programem DeluxePaint od fy. Electronics Arts) na rozlišení příslušného grafického módu. Tento zmenšený obrázek vystříhnete a uložíte.
Nyní jej musíte převést konverzním programem do nějakého formátu, jehož strukturu znáte (já používám rozložení na jednotlivé bitové roviny). Po přenosu na malé ATARI již svým programem formát hladce dekódujete na obrazovku.
Nastavení barvových registrů pro obrázek se nepřenáší. Po konverzi obrazových dat zkusmo doplníte vhodné barvy.
My jsme zkusmo velmi úspěšně převedli několik obrázků do grafiky 8, grafiky 15 a zdigitalizovaný "ksicht" Radka Štěrby do grafiky 9.
Mnohým z vás se tento článek bude určitě zdát velmi málo podrobný, ale není možné popsat podrobně všechny akce v něm zmíněné už proto, že by to zabralo mnoho desítek kilobytů. Univerzální návod na konverzi jakéhokoli souboru neexistuje, a člověk se při konverzi musí řídit především vlastním rozumem. Konverzi rozhodně nemůže dělat ten, co viděl jen Space Invaders, FLOP a nějaký texťák.
Vaše případné dotazy a připomínky k tomuto článku mi zasílejte prostřednictvím některého ze členů prostějovské redakce.