ATARI HODY 93 pořádané dne 29. května umístili organizátoři z brněnského Atari klubu do kulturního zařízení SEMILASO v oblasti Králova Pole. Z našeho prostějovského Atari klubu vyjela čtyřčlenná výprava osobním autem Škoda 1OO vybavená potřebnou technikou. Účastnili se jí: J. Staněk, S. Musil, K. Bednář a já. Mimo naše členy jeli do Brna i prostějovští tvůrci komerčního software R. Štěrba a R. Knill, společně s nimi autobusem cestoval i náš bývalý člen J. Svoboda, nyní majitel AMIGy 12OO.
Stejně jako v minulém roce jsme cestovali společně s výpravou rožnovské firmy FLOP. Tvořil ji vedoucí polygrafie (tenhle nesrozumitelný výraz má na své vizitce) Luděk Burian a pracovnice z oddělení tisku. K dispozici měli vozidlo zahraniční výroby typ PANDA, které bylo naplněno materiálem na prodej. Navíc nám vezli naši barevnou televizi, za což jim musím poděkovat.
Startovací spoždění jsem zavinil přibližně stejné jako loni, asi se už nepolepším. O čtvrt na 8 jsme vyjeli v kompletní sestavě z Prostějova. To je také zajímavé a dosud spíše vyjímečné, že nikdo neodřekl těsně před odjezdem.
Řidič vozidla FLOPu se projevil jako poloviční blázen - předjel nás ihned na Brněnské ulici a dále ujížděl podle svých měřítek a výkonosti vozidla docela pomalu. Pro nás to ovšem znamenalo mít pedál plynu neustále pevně přitisknutý k podlaze vozidla, takže téměř došlo k jeho přivulkanizování ke gumové krytině. Přesto naše vozidlo nejelo více než 12O z mírného kopce a neustále hrozil jeho fyzický rozpad. Luděk zvolnil až na konci dálnice před Brnem a nechal se dokonce i předjet. Tento nepochopitelný čin jsme si vysvětlili při stání na křižovatce - zástupce FLOPu nevěděl, kam přesně jedeme. Jeho nápad, nechat se tam námi zavést, by nebyl tak špatný, kdyby se mým společníkům podařilo během jízdy nalézt v mých zavazadlech aspoň jednu ze tří zbylých pozvánek na akci. Tyto pozvánky jsem však kupodivu nenašel ani později, kdy jsem je již nepotřeboval.
Naše situace byla vážná, ale nikoli zoufalá, neboť jsem znal ulici, kde se nalézá SEMILASO. Ovšem tato ulice je dlouhá jako půl Brna. Zastavili jsme proto na jejím začátku a začali zjišťovat situaci. První dodázaný mladík byl atarista z Bučovic, který přirozeně spěchal také na Atari Hody. Nevěděl sice nijak přesně, kde je náš cíl, ale zato si s sebou chytře vzal pozvánku s adresou. Dílem okamžiku bylo nacpat jej do auta a dále vyrazit i s ním. (a jeho pozvánkou)
V příhodné postranní uličce pár kroků od SEMILASA jsme si vyhlédli parkování vozidel, avšak z důvodu vykládky materiálu jsme nejdříve zajeli auty přímo na chodník před vchod do SEMILASa. Několik vozidel tam již stálo a ty naše tam také zůstaly, protože je již nikdo nezašel uklidit. Ani bych nevěřil, že se tohle smí.
Náš klub měl objednané dva stoly stejně jako FLOP. Tyto stoly ale byly těmi nejmenšími, jaké jsem kdy viděl. Opravdu jen tak na malou přenosnou televizi a malý počítač. Diskety a jiné věci musely jít pod stůl. Problémy také byly s nedostatkem zásuvek, zapoměl jsem totiž opět vzít s sebou rozvodný materiál našeho klubu. Naštěstí mladý atarista Kamil měl vlastní roztrojku a tím nás zachránil. I tak jsme měli s sebou více technického vybavení, než jsme mohli použít. Posloužili jsme si totiž barevným monitorem, který měl FLOP na prodej, čímž vybyla přenosná černobílá televize. Zůstala nevyužitá, protože na třetí počítač nebylo místo ani možnost připojení.
Ve stejné tísni se ocitl i FLOP. Východiskem z nouze bylo umístění části prodávaných věcí na židličky. Ve srovnání s jinými prodejci tak působil dost chudě.
Po obhlédnutí situace bylo vidět, že jsme dorazili asi poslední. Dokonce i olomoucká výprava přijela před námi. Stoly byly uspořádány podél stěn a jednou dvojitou řadou uprostřed. Hned za dveřmi měl stanoviště Atari klub Brno. Zde se vybíralo vstupné, nabízela literatura z Brna a materiál na výrobu kartridží. Předplatili jsme si odběr tří brněnských zpravodajů 1993.
Levá strana u zdi byla obsazena prodejci používajícími větší počet stolů. Spojená výprava distribuční skupiny Atari klubu Praha a firmy JRC-Badot byla hned na kraji. V nabídce měli literaturu, legálně šířené programy pro XL/XE i řadu ST, kartridže a další zboží. Ze zvědavosti jsem si za 12O korun zakoupil pro ST obrázkovou výuku angličtiny pro děti a také demo verzi jednoduchého účetnictví FAUST. Můžu tak vyvracet pomluvy, že na ATARI ST program pro účetnictví neexistuje. Cena plné verze je něco přes tisíc korun. Doufejme, že jeho autoři budou při změnách systému účetnictví dodávat i upravený program. Na co jsem zapoměl, bylo předplatit pro sebe i klub letošní ročník pražského zpravodaje. Plánované jsou asi dvě čísla.
Hned vedle v řadě byly stoly (a to nejméně pět) Atari klubu Olomouc. Na nich měli svoji literaturu a ST (!). Vše pohodlně rozmístěné, jen se na nás usmívali. Dokonce nevykopli žádný přívodní kabel.
Poslední v této řadě byla firma K-soft. Prodávali literaturu, ovladače a jiné své obvyklé zboží. Zajímavou novinkou byla kartridž vybavená pamětí SRAM větší kapacity se záložním napájením. Může tak sloužit jako malý disk pro uchování programů a dat, nic nebrání přenášení. Zde jsem si koupil devět starších čísel polského časopisu TAJEMNICE ATARI. Je zaměřený výhradně na osmibitové počítače ATARI, což je velmi zajímavé. Polští ataristé se tedy v téhle věci nemusí stydět před spektristy.
Stanoviště dalších ataristů byly v počtu zabraných stolů skromnější. Nával návštěvníků byl patrný u skupiny HMC, kteří měli s sebou AMIGU. S těmito (dosud) ataristy se osobně neznám, ani jsem se nebyl podívat, čím se během akce zabývali. (všechno nejde stihnout) Vím o nich ale, že jsou to tuzemští programátoři vytvářející pěkné věci, které prodávájí prostřednictvím firmy K-sof. Z programů, které jsem měl možnost vidět,mě nejvíce zaujal MIKROX, který je udělán podle předlohy ATOMIX na 16bitových počítačích. O tomto jsem se původně domníval, že jde o zahraniční produkt, protože hoši používají anglická pseudonyma. Nevím proč, když jsou tak šikovní. Jako horkou novinku jsem se dozvěděl, že někteří vystřídají ve vedení brněnského Atari klubu odcházející funkcionáře.
Naše stanoviště bylo v prostřední řadě stolů. (stolečků). Zajímavým pro mě byl sousední atarista z Tišnova, kde v tu dobu existoval ještě také ATARI klub. Naše škoda, že jsme dosud nevyužili vyměněných adres. Dále jsem si v naší řadě všiml inženýra D. Klvani, známého hardweristu i autora z brněnských publikací. Společně s ním tam byl jeho přítel, jehož jméno neznám. Vystavovali publikované konstrukce, dále nové spojení ATARI - PC. Za cenu kolem 100 korun byl stykový obvod a komunikační programy pro oba počítače. Řešení přenosu dat mezi těmito počítači existuje již více, od jednodušších jednosměrných využívajících připojení kazeťáku k PC se standartním záznamem, (fuj!), či vkládání diskety z ATARI do mechaniky PC. Dokonalejší způsob se mi zdá drátové spojení obousměrné, jako je zmíněné brněnské, nebo také vlastní řešení jednoho ze zaměstnanců FLOPu.
V poslední zbývající řadě stolků jsem viděl ing. Z. Kučeru, který se zabývá hardwarovými pracemi na počítačích ATARI XL/XE i ST. Ostatní stolky měli obsazené asi členové brněnského klubu.
Výrobci disketových jednotek Milan Říha a Petr Šmahel se tentokrát nedostavili vůbec. Nemůžu o nich napsat ani jinak nic nového, protože nejméně půl roku nemám žádný kontakt ani zprávy.
Na závěr akce bylo provedeno slosování vstupenek. Cen věnoval brněnský klub pět. Nespravedlivým řízením osudu nevyhráli hlavní ceny oproti loňsku naši lidé, naštěstí alespoň R. Knill získal předplatné na nový ročník brněnského zpravodaje.
Nedlouho před odjezdem jsem se snažil opět zjistit nějaké zajímavé statistické informace. Od předního organizátora J. Krále bylo možné získat údaje o samotné akci. Pronájem sálu na půl dne stálo 1100 korun. Po závěrečném spočítání se zjistilo, že akci navštívilo asi 280 platících návštěvníků a 40 ataristů z brněnského klubu. Při ceně vstupenek 5 korun je vidět, že vstupné stačilo téměř na chlup na pronájem sálu a ceny na slosování. Při menším počtu návštěvníků by brněnský klub na pořádání této akce finančně doplatil. Další akci předběžně plánují na listopad.
Dále jsem se vyptával tří hlavních prodejců na jejich obrat, čili prodejní úspěchy. Mám na mysli FLOP, K-soft a Prahu. Většinou jsem se tyto údaje dozvěděl, ale nezískal souhlas k jejich zveřejnění. Pro názornost můžu uvést vývoj obratu firmy K-soft. Uvažujeme-li tržbu před dvěma roky za 100 procent, loni to bylo polovice a nyní asi jedna čtvrtina. Zisk stačí sotva na uspořádání výpravy do Brna. U ostatních prodejců je tento klesající trend obdobný. Přitom podle mých poznámek bylo navštěvníků o sto více než loni. Asi už všichni všechno mají, anebo nemají peníze.
Poslední závěr se týká našeho klubu. Cesta do Brna autem byla spočítána na 55 korun na osobu, jen podle ceny benzínu. Jízdné autobusem přišlo na 66 korun. Náš klub nezískal nějak velké množství programů pro malé ATARI, vzpomínám si jen na jednu funkční logickou hru a jednu demoverzi logické hry.
Dodatek 1994 - tento text odpočíval v rozpracovaném stavu téměř celý rok na disketě. Přinutil jsem se jej dopsat až nyní za účelem zveřejnění v disketovém magazinu FLOP. Můžu tak aspoň doplnit aktuální informace.
Plánovaná další akce na podzim se konala, jenže bez naší účasti. Pozvánka přišla pár dní přede dnem konání a dva naši členi, kteří by bez rozmýšlení jeli, museli zrovna tu sobotu do práce. Mohlo to být velmi zajímavé, protože to mělo být pro všechny značky osmibitů.
Předplacený ročník zpravodaje 1993 začal vycházet na jaře 1994. Tím jsou ukončeny pochybnosti o jeho dodání - brněnští ataristé plní své závazky.
-zb-